Božena Němcová

KARLA
(obrázek z okolí domažlického)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Sotva se rozbřesklo, byla již Markyta na nohou. Neměla pokoje — hrozný sen děsil ji v noci — a Karla nebyla na loži. Šla se po ní ohlédnout.

Poněvadž zámků vesničané u dveří neměli, bylo třeba jen závorky odstrčit a vorbičku pozdvihnout, aby se dostal až do hospodářovy sednice.

Markyta šla bez překážky. V sednici bylo ticho; v šeru viděla Markyta jen kotě na peci schoulené, které cítíc ji dolů skočilo, okolo nohou se jí trouc. Hrdličky, které selka držela proti bolení zubů, cukrovaly se v kleci. Plátěné záclony, visící od nebes dolů, zastíraly hospodářovo lože, důkaz to, že sedlák i selka zahrabáni jsou ještě v hromadě podušek, kterých až po sám vrch nastláno bylo.

Mladší děvka se u stunce mejla. „Kde je Karla, není ještě vzhůru?" ptala se Markyta.

„Nevím, Markyto, snad je s Hanú v komoře."

„Nedopouštěj bože!" zvolala tiše Markyta, obrátíc se do komory. — Spalo tam děvče na otevřeném loži, pěkné děvče, jak by padl do podušek z růže květ.

Markyta přihlídla, zašeptala: „Pánbůh tě požehnej!" a brala se z komory. — Nebyla tam Karla.

Vyšla na ponebí. Petr tam chrápal, jako by ořechy přesýpal. — Karly tam nebylo. Nebyla ani v chlévě ani v stáji ani v chalupě.

„Kde já to neopatrné děvče jen najdu!" bědovala Markyta, chodíc jak bludná duše z místa na místo a modlíc se růženec.

Nemohla se dočkat i šla pomoci děvečce krávy spravit, a slyšíc pak hospodářův hlas v sednici, vešla k nim.

„Dej vám pánbůh dobré jitro! Prosím vás, kdepak zůstalo to děvče Karla? Vždyť pak ji hledám jako stéblo."

„Bulas u Hany?" ptala se Milotová.

„Ba právě; není tam mimo ni ani skřítka."

„Snad zůstala hu Barty; ten měl z ní radost, když se mu hustrojila za vojáka! Hale tuto je pravda, je to statný chlapec!" řekl Milota protahuje se až ke stropu.

„Co to mluvíš, sedláku, kdože je chlapec, cože řekl Barta?" ptala se Markyta úzkostně a všecka bledla.

„Nu, Bartovic voják půjčil Karle šaty svoje ha Karla dělala chlapce."

„Nešťastná osoba! Kdo jí tuto spískal!" bědovala Markyta.

„Což se ti popudilo, Markyto, je tuto něco zlého? Karle to slušílo, každý tvrdil, že je hučiněný chlapec, ha Barta povídal, že by nebožtík Drahoň —"

„Cože, co nebožtík!" zvolala Markyta všecka pomatena; „snad se mu také zjevil a pověděl mu; ale ne — on ten chlapec to sám, on se mu svěřil — och, já nešťastná osoba, to je trest boží na mne!" bědovala Markyta, rukama lomíc.

Milotovic byli jako u vidění. „Jaký chlapec, Markyto, což blabolíš, není ti snad dobře?" ptala se jí selka.

„On nemá v hrobě pokoje, prohřešili jsme se proti pánubohu, tlačí ho svědomí a mně to nedá spát. Ale co si počnu, oni mi ho odevzdají — on mi tam umře!"

Selka bledla. Sedlák ale Markytou zatřásl a ptal se jí: „Mluv pak, haby ti člověk rozuměl, co se stalo?"

„Odpusťte mně, lidičky, — poraďte mně — já nevím co počít — Karla není děvče, ona je chlapec!" zvolala Markyta, přikryla si oči a pustila se do pláče.

Selka i sedlák zůstali, jak by je posel boží zastihl.

„Hale osobo, tuto je věc neslýchaná, (...)

(......)