Božena Němcová

POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČERTÍK

Bylo to v zimě a chumelilo se, jak by cíchu rozpustil; děvčata vesnická pospíchala však navzdor nehodě do své každodenně navštěvované přástvy k sedláku Matějovi, každá měla mezulánku přes hlavu přehozenou, v jedné ruce kolovrátek, v druhé přeslici nesouc, některá jen vřetánko a kužel si nesla. U prahu oklepaly pantoflíčky a chutě vběhly do teplé sednice, kde domácí dcerka lavice pro ně již chystala. Vprostřed sednice stál vysoký dřevěný svícen, nahoře na něm dvě železná ramena, v nichž dvě plápolající louče zastrčeny byly. Než se děvčata usadila, přišli chlapci, tiše postavili se za dvéře, by chvilku poslouchali, co si děvčata povídají a čemu se tak hlasitě smějí; avšak jedna stála blízko dveří, slyšela šepot, pověděla druhým a hned zatočily rozprávku a začaly si povídat o chlapcích. Dobře znaly malovat jich nezpůsoby a každá něco věděla, čím by toho neb onoho poškádlila. – Již to nemohli déle za dveřmi stojící chlapci poslouchat, rychle otevřeli dvéře a jedním dechem nadávali děvčatům bezbožných klevetnic. Ale ty jim škrábaly mrkvičku a připomínaly staré přísloví: „Kdo u dveří naslouchá, sám svou hanu poslouchá.“ Vidouce chlapci, že jim to děvčata jen naschvál dělala, umírnili se a na odplatu podpálili těm, která byla nejostřeji kárala, nadité kužele. Tak se vespolek chvíli škádlili, až tomu děvčata konec udělala, zasednouce každá k svému kolovrátku. Kteří z chlapců měli milenku mezi děvčaty, sedli buď vedle, buď nedaleko ní, jiní sedli na lavici ke kamnům, dva neb tři usadili se okolo děvčat blízko svícnu, by utírali louče, vlastně ale by mohli pohodlněji děvčata škádlit a jim kužele podpalovat. U kamen mezi chlapci seděla Bětka, nejstarší služka domácí; co že se ti chlapci na Bětu tak přívětivě usmívají a k ní se tak lichotí? –Vždyť můj bože, Běta již půl století čítá, vlasy šedivé a tvář zkarbatěnou má; proč se ta chasa o ni tak dere? Běta má kouzlo při sobě, nímž nejen chlapce, ale i děvčata k sobě vábí, umíť ona povídat nejvíce a těch nejkrásnějších povídek daleko široko.

I odkašlala si Běta, pošoupla kolovrátek blíže k sobě a potom ptala se chasy, co by si libovali, zdali něco smutného čili veselého aneb něco strašného. Děvčata žádala veselou pohádku, ale chlapci měli zvláštní chuť poslouchat strašlivou pohádku, ačkoliv jindy dle rozsudku děvčat se řídili; žert, který s nimi děvčata si ztropila, nevyšel jim posud z paměti. Bylo pření z té i oné strany, ale jak to již obyčejně bývá, ženské musely ustoupit a ustanovilo se, by nejdříve strašná a potom veselá pohádka se povídala.

„Budu vám tedy povídat o jednom černokněžníku, jak citýroval čerta chtěje, aby mu pokladů nanosil, a jak si čert pro jeho duši přijde.“ Po této výpovědi dala se Běta teprv do pořádného vypravování, jež ona prodloužit a všelijak vyšperkovat znala, by pozornost posluchačů upoutala. Čím dále povídala, tím strašnější to bylo, děvčata na přádlo zapomínala, úžeji k sobě se tlačíce, chlapcům vyhasly dýmky a ti, co seděli u svícnu, neviděli, že (...)

(......)