Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRAZY ZE SLOVENSKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vinobračka

Na vinobračku přicházejí nejvíce ženské z Hrušovského pohoří, tak zvané krekáčky, mladé ženky a děvčata, mající zvláštní kroj, nosí vesměs bílé plátěné sukně, velmi krátké, a modré zástěry; děvčata je mají zpředu červenou přízí vyšité. V neděli ale nosí zástěry bílé, též tak vyšité. Pod sukní mají rubáš, košili bez rukávů z hrubého plátna, přiléhající k tělu, přes ni krátkou jen po pas košilku z tenšího plátna, v neděli z pamukového (bavlněného) s polodlouhými rukávcemi, na ramenou, u ruky a krku červenomodře vyšitou. Okolo těla stáhnou se pasem z barevné vlny tkaným, od něhož vzadu i po bocích množství rozličnobarevných stužek dolů visí. Košilka se za pás nezastrčí, ale se volně nechá vláti. Okolo krku má každá černou šňůrku, zpředu na smyčku uvázanou. Ženy nemají tílka tenkého, protože přes ně mentiek (lajblíček bez rukávů) oblékají, a také nemají u pasu tolik stužek. Vlasy mají děvčata do vrkoče vpletené, stužkami proplítané, přes záda dolů viset. Do kostela berou partu a přes ramena ručník bílý plátěný, červeně okolo krajů vyšitý. – Děvčata nosí boty, ženy boty i kapce. Vlasy mají ženy dozadu sčesané a malinkým bílým čepčokem přikryté, který ani do půl hlavy nezasahá. Přes čela mají bílé vínky, dozadu vázané. V zimě berou přes hlavu plachetku a na tělo kožich. Jsou naskrze nevelké, driečné (pěkného vzrůstu a těla), ale záhy stárnou. Příčina je dílem těžká práce, dílem časné vdávání. Od čtrnáctého do sedmnáctého roku dávají rodiče děvčata za muže. Je-li děvče starší o rok o dva, zovou ji „starou pannou“. Zato jsou z nich v třicátém roku baby. K vinobraní najímají se za plat, poněvadž trvá obyčejně jen den; kdo málo vinic má, snadno je hotov, a kdo velké a víc jich má, najme více lidu a tak se to vyrovná. Jak před sklízením obilí a vší jiné poživy hajduk po městě ohlašuje, který den se počne sklízeti, tak děje se i před vinobračkami, V určitý den kde kdo, staří mladí, pěší i na voze táhnou do vinic, kde čilý život od časného rána panuje. Zpěv oběraček rozléhá se po vinicích, neboť kde Slovenka, tam zpěv, a raději – říkají robotnice – máme pána, který méně platí, jen když nám dovolí svobodně zpívati, a kdož chtěl by brániti, aby si děvče svobodné nezazpívalo:

 

Dobré mi je, dobré, věru mi dobré je,
chodím po slobodě jak rybka po vodě.
Sloboda, sloboda, či je ona dobrá,
eště lepšie šťastie, komu ho Pánbuoh dá.

A když začnou děvčata pěkným nápěvem zpívati píseň:

 

Rastie da javor, javore,
 tej mojej mamke vo dvore,
rozpúšťa lístok z široka. (...)

(......)