Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRAZY ZE SLOVENSKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Žatva

Říká se o uherské půdě, že vzejde rež, kdyby i popele zašil! – Proto snad gazdové, spoléhajíce na úrodnost půdy, která i při špatném vzdělávání hojnost všeho rodí, nedbají o zdokonalování svých hospodářství. – Všecko se tak vede, jak se před sty léty vodívalo. Nejlepší mrva zůstane ležet na dvořích, po ulicích a mnohem špatnější vyveze se na pole a té nemnoho. – Když se pole ledabyle zoralo, vláčí se roštím, jež přidělané je ke dřevu, při němž připřáhnuti jsou voli. – Kamení, všeliká burina (Unkraut), kříčky chabzí, jehož mnoho po polích roste, to se vše nechá, takže zorané pole jako u nás starý úhor vyhlíží. – Ale přece obilí hojnost vyrůstá. Když dozrává žito, těší chudý Turopolčan synka: „Eh synku, neboj ty sa hladu, už nám žitko zraje niže Novohradu!“ – Z pohoří Javorinského, z horských, chudých dědin přicházejí na žatvu do okolí Ďarmot, ale níže na Dolení zem jdou celé karavany chudých Oravců a Trenčanů na žatvu s ženami i dětmi, majíce s sebou vozíky na zboží. V poli, když není příhodného stromu, aby na větve dítě v plachtě založené zavěsila, vezme matka čtyry silné hole, zarazí je křížem do země, čtyry konce plachty k nim přiváže a doprostřed položí dítě jako do keltsky. Tak je má všude při ruce, kdekoli pracuje. – Mnohý vzdychá: „Ej dole, nadole, krvavé mozole, kdo robiť něumie, nadole sa dozvie!“ Ale cože, přece jen co rok nadol se vypravují, aby si obilí domů přivezli. A Maďar, co by počal bez Slováka, kdyby mu luka nepokosil, obilí nepožal, víno neobral, ve všem a všade mu nepomohl?

Ženci najímají se na konvenciu, jak se tam všeobecně říká. Dostanou poživu a díl zboží (obilí), obyčejně devátou kilu. I slámu dostanou; peněz nedostávají. – Paní vydá jim obilí na chléb, mouku, sůl, masť (sádlo), mléko, bob; na maso dostanou peníze.  Jedna z žen převezme to, i nádobí, co jí paní k tomu půjčí; taje gazdinou a musí za to stát. Nejstarší zmůžu je pořadatelem nad ostatními, gazdou. Kde má pán pole daleko od statku vzdálené, jako na Dolení zemi (dvě i tři míle), tu se vypraví i všecka čeládka do pole, mimo gazdinu, děti a staré lidi, a na poli zůstanou, dokud není vše sklizeno. – Když se žnice a ženci po poli rozejdou, tu věru se „obveselí pánova role, neboť ji obveselí dobrá jejich vůle“. –Modlitbou, aby jim dal Pánbůh šťastně žatvu dokonat, a přežehnáním začínají robotu. O chvíli zahlaholí po širých polích zpěv pilných znič, že je radost na ně se dívat, jaké hrstě valí. „Hraj mi, srpok, hraj, daleko muoj kraj, jak nebudeš hráti, budeš tu bývati!“– zpívá si mladá, rychlá žnečka, a na druhém konci ozývá se jiná:

 

Žnica som já, žnica, spievam pěkné noty,
ach, ale sa hanbím zajtrajšej soboty,
medzi něchty vuosta, prsty popichané,
akože mně, milý, dáš prstienčok na ně?

Které práce od ruky neodpadá, hned na ni ukazují: „To je ta, co nerada robí, len na síňce pozerá, či skoro zachodí.“ – V neděli nepracují; jdou do kostela a odpoledne staří besedují a mládež zpívá a hraje, až vyjde večerní zornička. – Když je (...)

(......)