Božena Němcová

DIVÁ BÁRA
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stručný obsah

Bára je zdravé venkovské děvče, nebojácné, chytré a přemýšlivé, které musí snášet ústrky spoluobčanů jen proto, že se narodilo v pastoušce. Vedle tatíka, ovčáka, má doopravdy ráda jenom farářovu neteř, pannu Elšku. O Elšku se uchází pan správce a farářova sestra Pepinka přeje tomuto sňatku. Elška však touží po mladém doktorovi v Praze a Bára z lásky k ní dělá v noci strašidlo, jež zamilovanému správci nahání cestou z námluv strach, ale vzbouří také celou ves. Bára je odsouzena za trest přespat noc v kostnici. Beze strachu jde večer na hřbitov a zatímco celá vesnice očekává, jak Bára zkrotne, jak bude ponížená, vrací se děvče ráno s otcem jako snoubenka myslivce, jenž ji už dávno miloval. Když i panna Elška dosáhne svého štěstí, odchází Bára spokojena do horské myslivny.

I v této povídce staví Němcová vedle sebe svět panský a svět vesničanů a všechny její sympatie patří prosté dívce z lidu.

Pastýř Jakub se oženil s Bárou. Ta mu zanedlouho porodila stejnojmennou dceru. Manželka Jakuba později umírá. Šíří se pomluvy, že jí polednice vyměnila dítko...

Jak Bára rostla, byla nebojácná a měla sílu větší než někteří z hochů. Černé, husté vlasy po ramena, velké oči, husté obočí, tmavá pleť a ústa trochu velká. Lidé ji různě pojmenovávali, nejčastěji jí říkali "Divá Bára".

Bára měla jen dva kamarády: slečnu Elišku a syna kostelníka, Jozífka. Bára se ničeho nebála, všichni ji považovali za podivnou.

Eliška odjela do Prahy za tetinkou naučit se slušným mravům. Po pár letech se vrátila domů. Paní Pepinka namluvila Elišce bohatého správce, ale toho Eliška nechtěla. Zamilovala se v Praze do lékárníka Hynka. Eliška byla smutná, že si ji správce musí vzít. Protože ji Bára měla ráda, převlékla se za strašidlo a počkala si na pana správce. Vyhrožovala mu, že jestli se k Elišce ještě přiblíží, bude s ním amen.

Lidé z vesnice se sběhli a začali "strašidlo" honit. Bára si svlékla sukni a skočila o vody. Podle sukně lidé poznali, že šlo o Báru. Potrestali ji tak, že musela strávit noc v márnici.

Bára tam hodně myslela na "svého" myslivce, kterého v lese často potkávala. Nakonec za Bárou přišel jak otec Jakub, tak právě i myslivec a požádal ji o ruku. Bára se svatbou souhlasila. Všichni lidé se s ní usmířili a ona se s myslivcem a tátou odstěhovala do myslivny.