Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

136. Janu Helceletovi

4/6 55.

 

Mrzelo mne sice, že si tak dlouho nepsal, ale znajíc Tvoji nepřemožitelnou nechuť k dopisování (či mám zrovna říci pohodlnost?) odpustila jsem Ti, aniž se hněvala. — Odpúštějme si, jakož i nám Otec nebeský odpouští — já jsem velmi shovívavá, to víš, také mi shovívání potřeba, abych si lásku známých a přátel udržela, neboť vy muži sté veskrz rozmarné, podivínské plemeno! — Dle dlouhého mlčení předzvídala jsem, že práci moji nepřijmete, — nehněvám se —; vydám to o sobě, snad nakladatele najdu. Pospíšil je špína chlap, s tím není pořízená, ale snad Bellmann, který dostal chuť k vydávání českých kněh a již začal se slovníkem Šumavského, kalendářem a od Nového roku i časopis vydávat chce. — Článek ,,o holubu“ též Ti poslat již nemohu, spisovatel myslel též, že již nechcete ničehož, dal ho tedy jinam. — Dostaneš po poště „Babičku“, dva sešity zatim. Pospíšil boje se, že bude kniha v celku drahá, vydá ji ve čter sešitech; — inu mně je to jedno, jen že mrzuté to zdlouhavé vycházení. — Ráda se podívám, jakou mi Ty kritiku o té idylle pošleš. Hynek mi již poněkud řekl, v čem jsem chybila, a já sama též, čtouc to nyní, chyby vidím, ale k opravení již pozdě. Budoucně budou snad práce moje také dokonalejší — je to první větší práce, a neměla jsem vždy ani pokojné mysle, k psaní. — Po Hynkové smrti, když na mne všechny těžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za přátely držela, — vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem v spisech svých listek, na němž poznamenán byl plán k „babičce“ již od tří let. Čtu, s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fata morgana začne tu přede mnou vystupovat luzný obraz malého údolíčka, do nejmenších podrobností, a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž babička hlavní osobou. — Nemohu to ani povědít, jak mne tenkráte zpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utěšených dob mládí, umírnila, potěšila. S chutí pustila jsem se do práce; libost moje na osobě babičky je vinna, že jsem na ostatní osoby méně se ohlížela a tak je nelíčila, jak by se patřilo. Také panuje v babičce přílišná leckdes rozvláčnost, a mnohé, mnohé ještě chyby má, ale jak jsem již řekla, po druhé s něčím lepším se vytasím. — Chybí, milý Ivane, vyšší (...)

(......)