Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

145. Josefu Němci

29/8 55.

 

Včera v 8 hodin ráno šťastně jsem do Vídně dojela a zrovna k tetě. Ráda mne viděla, ale Toník leží, měl choleru a z toho dostal typhus; sestřenice Tina, dcera zedníka, co je hausmistrem, také podobně stůně. Toníkovi je ale už lepší. — Musím tedy sama po Vídni cárat. — Když jsem trochu si odpočinula, šla jsem hned na policeidirekcí a k Šemberovi. — On mi řekl, že jsem nemusela sem ject, že se to pohnalo, ale že neví víc, ani kde to vězí — když tu jsem tedy, že také dobře. — Bylo odpoledne, ten den nemohla jsem již nikam, zůstala u Šém. na večeři i na noc. Byl tam Rybička a lecco sem se dověděla, o čem zde psát nyní nemohu. — Ráno hned šla jsem do finančního ministerstva. — šilder již není referent, je ním rytíř z Neuwallu, ten samý, co byl poslancem, a Bruck je ministrem. Pan referent přijal mne velmi zdvořile a galantně, je joviální muž a chválen co spravedlivý a co šikovný úředník. — Když jsem mu řekla, kdo jsem, hned povídal: „ah Sie kommen wegen der Untersuchung ihres Mannes, das ist eine verdrieszliche Geschichte, dasz es sich so lange zieht, ich habe es aber schon betrieben.“ — Já mu na to povídala, že nás to také mrzí, tím více, an pod tím trpíme. ,Ja,“ povídal, „da kann ich nicht dafür, unter meiner Leitung wird gewisz keine Untersuchung lange dauern, ich bin ein Feind des langen Processirens, aber ich habe das Referat erst seit acht Tagen, kenne also die Geschichte noch nicht so genau, ich habe aber gesehen, dasz es schon zwei Jahre dauert, und darüm habe ich es betrieben, und sogar Termín gesetzt.“ — Nato se ptal, co a jak to všecko je, a já mu řekla pravdu — pořádně, poněvadž jsem viděla, že není pedant a že musí přece poněkud okolnosti tehdejší doby znát i v Čechách. Všecko jsem mu řekla, také co se mne týká, — a skrze vyšetřování s Lützelhofnem. — „Was Sie angeht, das gehort nicht hierher, es ist nur zu loben, wenn Sie durch Schreiben, oder eine Beschäftigung, sich das Leben verbessern, es konnte nur ihr Mann zur Verantwortung gezogen werden, wenn Sie sich in politische Sachen mischen mochten und schreiben, aber strafen konnte man ihn auch nicht. „Uibrigens“, povídal, „hat sich ihr Mann etwas ungeschickt benommen im Jahre 1848, das habe ich aus Allem gesehen, was ich bei der Sitzung davon gehort, — das Jahr war der Probirstein für die Regierung, da hat sie gesehen, was echt und was Spreu für sie ist, — (já si myslila svůj díl) — übrigens sind Sie versichert, dasz ich auf Klatschereien und nichtshaltige Sachen gar nichts gebe. Ich habe die Sachen in der Nahe alle beobachten konnen, ich weisz, der bessere Theil ist der Regierung zugethan geblieben, — aber nun müssen alle diese Manien aufhofen, die Čecho-Magyaro und alle Manien, nun sind wir Oestreicher“; ještě všelicos řekl, co ti řeknu ústně, — já mu ovšem opatrně svoje mínění řekla na všecko. — Pak se mne ptal — čím se zabýváš v Praze —, já mu řekla, že nemáš žádné zaměstnání, že nemůžeš ničehož přijmout, poněvadž nejsi jíst, kdy se to (...)

(......)