Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

155. Josefu Němci

V Báňské Bystrici 18 23/9 55.

 

Moji milí!

 

Váš list dostala jsem ve čtvrtek 20/9, právě když jsem dávala můj na poštu a šla do Selce k Plošičovi. — Šel se mnou také Culen, Slota, Franta, Francisci, který nemohl ani předtím ho navštívit, stůně mu tu chlapec — a Pepka — odpoledne přijela i paní Grumichová, hodná to paní, a paní Rarusová. Byli jsme veselí až do večera, jen Slota byl trochu chorý. Plošič tam má velmi pěkný byt a čistě zřízený, ale dědina je velice osamotnělá mezi vichami a lid nehodný. Chudáka každou chvíli o něco okradou, a on beztoho má ten rok zle; kapusta se málokde urodila, zelinu mu namnoze húsenice sežraly, ovoce málo, švestky vlastně žádny, ty všude od mrazu utrpěly — ouce mu kapaly (a to jeho největší bohatství), kráva mu zdechla, a tudy se mu zle vede. Cholera i tam hodně řádí. Já s Pepou zůstaly jsme tam do včerejška, nechtěl nás pustit a já nedbala, protože jsem měla příležitost podívat se na salaše a jak se robí sýr, i žinčice se napít. On má svého baču. Co jsem tam byla, umřeli čtyry na choleru. Také jsme mu pomohly obírat bob a převracet votavu. Včera večer přišly jsme nazpět. — Zítra budu hledět, abych s některým trhovcem se dostala do Března k Zechentnerovic; on má koně, a snad bude-li moct, zpátky mne došikuje, aneb budem-li moci k Reusovi. Já bych se ráda dále podívala ještě na ty krajiny — ovšem ale kdyby mně to mělo útraty způsobit, že nepojedu, vždyť mne ty známí nemusí vidět, když na to přijde, a chtějí-li, aby se mnou zase jednou se shledali, ať si pro mne dojedou. — Ale pomysli si tu komedii, dnes v noci mne žandarmerie u Plošiče v Selci hledali. — Jak jsme to ráno slyšeli, neboť se takového něco neztají, to víš, tedy jsem šla hned k úřadu. Trojan není posud doma, ale první komisar Winterhalter na jeho místě. Ukázala jsem mu můj passirschein a povídala, co slyším a co proti mně máji. On, rozumný a hodný člověk, povídal, že to nemůže být, že kdyby tomu tak bylo, oni by o tom museli dříve vědět a rozkázat to, a že nevědí nic, ani že rozkazu nedostali — Já mu řekla, že jsem byla v lázních a déle bych jich byla ráda užila i Korytnické vody, — ale že mi poslední čas špatně sloužila a zima že mne odehnala, poněvadž mi ale Dr (nejmenovala jsem žádného, ale kdyby třeba bylo, povím že Lambl) z Prahy psal, abych, když ne lázně, alespoň zdravého povětří zde užila, mohu-li, že tedy toho používám a u dobrých přátel zde se zdržuju. ,,Že myslím, to že není nic zlého, ani že mi to kdo zabránit může, a lidé, s kterými zacházím, že nejsou lidé podezřelí, an jsou císařští služebníci. — Že já spisuju, že tedy chci použít příležitosti, když tu právě jsem v cize krajině, abych, co pamětihodného je, viděla a si zaznamenala.“ — Vyslechl mne a povídal, když se i na passirschein podíval: „Sie können reisen, wie und wohin Sie wollen, lassen Sie sich den Schein nur, - wenn Sie wegreisen, beim Stuhlrichter vidiren, weiter nichts, das Übrige kann Ihnen niemand wehren. Ich versichere Sie, meine (...)

(......)