Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

157. Josefu Němci

V Bystrici dne18/10 55.

 

Milý muži!

 

Včera večer přijela jsem zpátky z Revúce a našla v Březně tvůj list. Dr také právě ze své cesty po nemocných odpoledne přijel, a tedy ti nemohl odpísat, posud v okolí Března cholera zuří, ale jinde už všade přestává. Ty máš starostí zbytečných o mě, prosím Tě, což myslíš, že polezu do něčeho schválně. — Já nejsem zde v žádných domech, kde by mi mohli cos říci, vždyť to jsou jen faráři, rektoři, neb úředník, výjmouc Rarusa a Daxnera, a ti nejsou podezřelí — nuž tedy myslím, přece mi nemohou ničehož [říkat], že u špatných lidí jsem, nechtí-li se sami na hubu tlouct. V Březně musela jsem čekat na pas, neboť nemůže ho tamější žádnému do jiného komitátu dát, to se musí v Bystrici hlásit, což jsem nevěděla, to také mne zdrželo, což ostatně jen k mému zdraví sloužilo — Ale za týden, poněvadž pošta jen dvakrát týdně jde, přišel nazpět beze všech okolků — V Lehotě se ale ani pes po mně nesháněl — což není divu v těch horách, komu by se tam chtělo. V Revúci mne pan Služný, anť byl právě churav, k sobě nechal prosit — je to velmi vzdělaný člověk, Čech, jinak kosmopolit — a nikde nevím ani slova, aby se mne kdo co ptal, nebo námitky dělal, a žan — jsem hrubě ani neviděla, mimo zde. Zechentner je s Březenskými známý, tedy by se ho zajístě byli na mě alespoň ptali — a krok za krok mne stopovali — a to nic. Je to kocourkovský kousek Bystřičky a to se snad Štefanovičem doneslo do Ďarmot — jinak věru nevím, co by to bylo. Když se ti kuříplaší bojí — nepojedu tam, však mi právě na nich tak mnoho nezáleží — myslela jsem, že ti ty věci vezmu a že ulovím trochu vína, je letos prý tak dobré jako r. 1811 — ale není ho mnoho a již nyní stojí bočka 40 f w. č. Pila jsom už i nové. Nuž to jsem myslela. Nějak bych se byla do Ďarmot dostala — neboť odtud musím do Gran-Nany poštu 12 f CM platit, a to by mne bylo tolik přece snad nestálo, po cestě, jak píšeš, přes Plešivec — a z Ďarmot byl by mne mohl pan kmotr k Proškovi dovézt a ti na železnicu a byl by mně Prosek přece trochu vína dal. Když ale ne — ne, — mně je tu také dobře, a studií tu dost a zde být mám dovolení, to se bát nemusím. Ještě dnes jdu k P. Trojanovi, a také se třebas ohlásím u Gensdarmerüleitnonta, je to hodný prý hoch. — Mezi tím časem, co jsem byla pryč, umřel ten první komisar Winterhalter — mladý muž, zůstaly dvě děti, všeobecně ho litujú. — Vidíš, milý muži, jestli mně přeješ, abych byla zdravější, tedy už snášej ten kříž trochu — neboť to beztoho všecko jen od toho, že si sám — To víš že první dni mi málo vše bylo plátno, já se teprv nyní začínám spravovat a tok ztrácím, přijdu do Prahy, bude to starý, sotvaže se tam obrátím, sežloutnu a seschnu zase. Zde je počasí krásné, teplo skoro, co jsem zde, jen málo pršelo; — jen na nejvyšších holách sníh, na nižších ještě ouce v salaších, tak krásná jeseň dlouho prý nebyla. Já se nalezla se Sámkem Chaloupkou dost po horách, na hůl se opírajíc, jinak bych nebyla ani slezla — a to (...)

(......)