Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

170. Janu Helceletovi

V Praze 18 19/6 56. –

 

Drahý Ivane!

 

Nehněvej se, že ti tu povídku tak dlouho neposílám; příčina je ta, že jsem chtěla porto uspořit. Známý jeden chystá se už dávno do Brna, vždy: „pojedu, již pojedu“ a posud nejede, donucen k tomu okolnostmi. Tak se stalo i Čelakovskému, který Ti s sebou rukopis posílá. — Myslím ale, Ivane, že jsem si mohla zásilku ušetřit, ne snad protože byste jí nevzali, ale že je dlouhá. Šlakovitá věc, že já se dám mnohdy zavést k zbytečné rozvláčnosti. — Přečti si to — ač není látka ani vypracování právě nic zvláštního, myslím přece, že by se to hodilo. Dovolím ti také, co zbytečného, vynechat, neboť na Tvůj úsudek mohu se spolehnout a vím, že mě nebudeš ani chválit ani hanět bez příčiny. — Tedy chceš-li si to zkrátit, zkrať, aby to bylo, jak si přeješ, ne-li ale, pošli mi hned nazpět, — dala bych to někam jinam, to víš že člověk od literatury se živící hrozný bídák. — Spolu Ti posílám, kdyby povídku jsi nepřijal, „dvě pohádky slovenské“, které jsou hezké a orig[in]ální, jen nech i ty slovenské výrazy v řeči, jak jsou. — Myslím, když ne jedno, že budeš moci upotřebit druhé; — neboj se však, že bys mne urazil, nepři jma ničeho, věz, že já této marnosti prosta jsem. —Jestli si povídku ale necháš, tedy Tě prosím, bude-li Ti možná, abys mně alespoň část honoráru napřed dal. Nemusím se tuším omlouvat, proč to žádám; — podržíš-li ale jen pohádky, tedy to nech, neboť ty beztoho málo obnášet budou. Chtěla jsem ještě jednu přidat, ale nevím, jestli beztoho již pohádky nějaké nemáš. —

A jak se máš, milý? — Já se o Tobě dovídám jen u Hynka — a to vždy jen když Ti úd rodiny přibude neb ubyde, mně to Hynek oznámí. — Že ale zdráv jsi, to s potěšením slýchám. — Moje okolnosti se o mnoho nezměnily, — leč že jsem našla v pní hra. Kounicové příznivkyni, která se chce co možná o moje materielní blaho starat. — Již jejím přičiněním vyjednáno, že pojedu na začátku budoucího měsíce ven do Poříčí na Sázavě, tři míle od Prahy — kde mohu tři čtyry měsíce pobyt, i s dvěmi dětmi (chlapec ovšem teprv o prázninách přijde ven). Až se vrátím, chtějí tuším cosi vyjednat, abych měla v domě jedné hraběnky svobodný byt, teplo a moji stravu — a za její společnici platila. — Také chtějí vymoci pro mne lepší honoráry. — Nu nevím, jestli ty krásné plány, jež by mi ovšem samostatné postavení slibovaly, se uskuteční, já se, abych Ti upřímně řekla, ani z toho netěším, poněvadž se mi to zdá nemožné, abych já kdy z té bídy života vylezla a bezstarostně, alespoň spokojeně živa být mohla. Přijímám však vše s vděčností, tím radši, an je to dáma, která umí dát, aby člověka tím neponížila, — a věř mi, Ivane, — to není každému dáno. Nic, pranic, žádné odříkání, žádné strádání nebylo mi obětí, ale když jsem mnohdy takovéto ponižování snést musela pro rodinu — to mi bylo tuze trpkou obětí, a posud mi krev vře, když zpomenu. Ale k čemu o tom mluvit —

Karla mám v Němcích v Saganech — kde je i matka i sestry a bratří, — je v (...)

(......)