Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

178. Synu Karlovi

28/8

 

Já nevím, Karle, co si o tobě pomyslit již; tak jsem tě prosila, abys brzy psal, a ty si přece zase všecko za záda kladeš, přece jsi jen náramně lehkomyslný, mluv si co chceš. A je to nešetrnost; to by tě nezabilo ani na penězích, ani by ti to mnoho času neubralo, kdyby si každý měsíc list napsal — a kdybys jsi čas si uměl rozdělit, zajisté bys všecko postihl; ty ale nikdy skutkem nevyplníš, co sám sobě a co jiným slibuješ, a to není daremné. Já se tě konečně o všechny ty daremné klepy a pletichy neprosím, abys mi to popisoval, piš, co se tebe týče a tvého zaměstnání, a k tomu tuším nebude třeba tak velikého rozmejšlení ani času. Předlož si to dobře, mám-li pravdu nebo ne a zdali to mohu od tebe vším právem žádat, a pak si pamatuj tolik, že já tebe budu tak nechávat čekat na naše listy, jako já se načekám na tvůj! Vlastně jsem to měla vždy dělat, když ty tak málo dbáš, abys o nás se dověděl, neměla bych já také o tebe dbát. — Pan Dr Lambl je na cestách, musí dávat do Novin vědecké články, musí psát referáty zdejším doktorům, musí všude prohlížet musea a ústavy pro choré, všecko popsat, nesmí se také nikde dlouho zdržet, a přece si to musí tak zařídit, že píše každý týden domů a jinam listy, je-li živ a zdráv. Kýž bys ty jednou tak daleko to přivedl, abys uměl s časem tak hospodařit jako on. — Nám se vede velmi zle, a posud jsme v Praze všickni. Již chtěl táta ject do Bydžova a do Vídně, ku konci předešlého měsíce, a jak by byl odjel, an také právě i Jarouš měl brzy zkoušky si odbýt, chtěla jsem i já s dětmi ven, ale přišlo do toho něco, čeho by se byl nikdo nenadal. Pan Havlíček, co přijel z Brixenu, vždy churavěl, ale žádnému se nesvěřil, až mu bylo tuze zle; tu přijel do Prahy, ale nebyla již pomoc. Měl tuberkule; poslali ho ještě do Šternberků, ale nebyl tam dlouho, museli ho odvézt sem a tu skonal 29/7. Měl pohřeb právě prvního tento měsíc. Jak nám všem bylo, můžeš si pomyslit, a jaký to byl pohřeb, — přes 4000 lidu bylo — až z daleka z venku přišli. Až jednou ti to popíšu. — Jakou ale zlost měla policie a jak na všecko pásli, to si také můžeš pomyslit! — Já tam byla, před i po smrti u Havlíčka, umřel také u Jarošů, jako jeho paní; matka jeho stará tu byla, a že neměla nikoho k sobě, byla u ní já. Na pohřeb jsme ovšem také šli, kdo by se zdržel. — Po pohřbu ale, když si táta šel pro passirschein, ale žádný mu nechtěli dát, nevěděli jsme proč, až byl třetí den volaný, a tu byl vyslýchán. Bylo to proto, že šel na pohřeb Havlíčkův, co státní úředník, a že prý dal někomu ceduli (parte). — Vlastně chtěli ale vědět, kdo ten slavný pohřeb řídil, ani nevěřili, že by ti lidé byli přišli všickni o své vůli, a to věděli, že by p. Jaroš nemohl tolik peněz na to obětovat. Táta ovšem neřekl nic o jiném, on se zastával jen sám, že to není nic trestuhodného, že byl na pohřbu, že bylo více úředníků, knězů i vojáků, ale to nebylo nic plátno, oni měli zlost, že nemohli jiného vytrestat, tedy chytli za hlavu, ke komu (...)

(......)