Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

192. Václavu Čeňku Bendlovi

14/22 56.

 

Váš list obdržela jsem 4/12. Děkuju za gratulací. Za tu pochybnost ale, jako bych i já na Vás zapomněla, zasloužil byste výtopek. Netřeba pochybovat, byť bych i půl léta nepsala. — Chtěla jsem zase zároveň ty věci poslat, ale mějte ještě trochu strpení. Nechceme se nikoho prosit, a co dáme, to dáme z upřímného srdce, a raději samy. — Tuším že to bude i Vám milejší! — Tille byl dvakrát u mne ty dni, čeká od Vás odpověď, zdaliž sté obdržel slovník; je to nějaký dobrý chlapík a má Vás rád. — Řekl, že máte do Březnice, a že nechcete? — Jen jeďte, použité každé pěkné chvíle, dokud se život na Vás směje! — Snad досталъ Юра листы а моглъ бы вам е гнедъ сь себоу дать! — Velmi by mne to upokojilo. — Počkejte Vy, neřekne, že chce věnovat překlad Puškina hraběti? — On toho zasluhuje — a dá-li něco, bude gut — větě? — Vy sté šlak, vždy má něco přede mnou za lubem; no já nechci se vtírat do všeho, jen když mi srdce Vaše zůstane vždy otevřené, to nepřivírejte ale nikdy přede mnou, a byť i na jeho blánce někdy kaňka se vyskytla, nemažte ji přede mnou! — Jsem tedy sama — paní svého času, své vůle! — Mužovi se ve Villachu dosti dobře líbí, co se krajiny, láce a upřímných lidu týká. Kauci jsme mu poslali. — Nyní bude žádat o místo se 700 f, a budou-li ve Vídni držet slovo, bude snad přece za nějaký čas poněkud tomu bídování našemu konec. — Já se zde musím dost nuzovat, ale věřte, že mi to není tak nesnesitelné, poněvadž mi nikdo ten nedostatek neztrpčuje. Také jsem zdráva. U mne beztoho celá nemoc závisí od rozpoložení ducha, s ním klesá tělo i zase povznáší se. — Já bych nepotřebovala jiného léku než spokojenost! — K jsem spokojenější i veselejší, než jsem byla, když sté odcházel. — Vy sté mně mnohdy říkal, že nejsem ta, co jsem bývala, že jsem chladná, lhostejná — ano, byla jsem na oko k celému světu chladná, ale uvnitř mi tak nebylo. — Já byla velký bloud, Vašku, nyní se Ti k tomu přiznám, když jsem nad sebou poněkud zvítězila! Nemohu Ti to vyslovit, jaký nepokoj ve mně byl, od té doby co мЬль Юра прийтъ, a jak mi těžko bylo se všemi památkami se rozloučit, s celou naší minulostí! — Já se sama před sebou za svoji hloupou slabost styděla, a proto také ani před Tebou jsem to neukázala, ač mne to jako kámen na srdci tlačilo, který jsem nevěděla kterak odvalit! Ty znáš ten cit, Václave, ty mi uvěříš, jak to je, když musíme odříkat se citu, který byl říkajíc druhým naším živobytím. Obraz jeho provázel mne všade, já s ním vstávala i léhala, já před ním klečívala, jako před bohem — a nyní všem těm snům utíkat, obraz jeho pochovat musím, jako bych zemřelého želela! — A tak ho považuju, neboť přátelství naše, byť jsme si je i slíbili, zůstane přece jen pouhé slovo. On nebude hledat mne a já nemohu hledat jeho! Ach Vašku, — já říkám, že těm myšlénkám na něho utíkám — a přece tak často na něho myslím — zvlášt tato nynější smutná, melancholická povětrnost připomíná mi onu dobu, kde jsme se poznali. Jaké mocné (...)

(......)