Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup druhý

MADELEINE. LAMOIGNON.

MADELEINE (přichází z boční jedné strany, nesouc přes rámě šaty): Co vidím? – Přicházíte k Moliérovi, abyste vstoupil mezi královské divadelní herce?

LAMOIGNON: Vždy ještě ten podivný omyl chováš, roztomilé dítě!

MADELEINE: co vás sem přivádí? – Chodíte sbírat na chudé herce? – My jsme ve velikých nesnázích. – Obecenstvo chce jen Tartuffa vidět a nenavštěvuje ani divadlo. Kdybych zítra vystoupila v jiném kuse, bylo by v divadle snad dvacet recensentů, ale ani pět lidí zdravého úsudku.

LAMOIGNON: Moliere a Armande jsou v divadle? Četl jsem je na ceduli.

MADELEINE: Obecenstvo pozůstává z pětadvaceti osob. Ani útraty za osvětlení se tím nezapraví. Co žádáte?

LAMOIGNON: Rozmilá Madeleine, nehoda, která potkala vašeho přítele i vás, dojímá mne velice.

MADELEINE: Spisy Mathieuovy jsou zabaveny.

LAMOIGNON: Smutné!

MADELEINE: Dům náš je zavřen.

LAMOIGNON: Velmi smutné!

MADELEINE: Kdyby mne nebyla Armanda velikomyslně přijala pod svoji ochranu.

LAMOIGNON: – byl bych já vás vzal do náručí a připravil vám krásnější los, takový, jakého jste hodná.

MADELEINE: Poníženě děkuju.

LAMOIGNON: Dovolte mně, Madeleino, abych se vás na něco zeptal. Jméno Béjart je vaše pravé?

MADELEINE: Jak vám to přišlo na mysl? Pokud se pamatuji, říkali mi vždy Madeleine Béjartová; bylo to ale také jméno příbuzné, která mne přijala za vlastní.

LAMOIGNON: Rodiče vám záhy umřeli – jak se jmenoval váš otec?

MADELEINE: To je tajemstvím, pane, které nemohu vyzradit.

LAMOIGNON (stranou): Ona mne zradila Moliérovi, aniž mne znala. (Nahlas.) Otec tvůj nezemřel přirozenou smrtí –

MADELEINE: Jak? –

LAMOIGNON: Matka tvoje zemřela za krátký čas po něm, a tvoje jméno je Madeleine Duplessisová.

MADELEINE (plačíc kvapí k němu): Spravedlivý bože, vy znáte moje jméno, znal jste moje nešťastné rodiče?

LAMOIGNON: Ano, Madeleine, znal jsem otce tvého i matku tvou –

MADELEINE: O pročpak jste mi to hned neřekl? Otec můj než padl do zádumčivosti, velice miloval divadelní herce –

LAMOIGNON (hněvivě): I jdi s tvými herci! Avšak (lichotné) povídej jen dále!

MADELEINE: Otec měl mnoho přátel. Já a sestra moje byly jsme ještě děti, když otec umřel; ale povídalo se nám, že byl milován a zbožňován od celého světa. Měl hodné i daremné přátele, neboť byl nesmírně bohat. – Jeden ale z jeho pochlebníků byl nejzlomyslnější, nejpodvodnější ze všech – bydlel v našem domě u rodičů – omámil je svým pokrytstvím a přetvářkou a konečně okradl otce o jmění i o život. – Potom, zanechav nás v bídě a zoufalství, odešel pryč. – Nyní má býti v Paříži velemocným státním úředníkem.

LAMOIGNON: A to všecko vypravovala jsi Molierovi –

MADELEINE: Já? Molierovi?

LAMOIGNON: Tys mu líčila svůj život, když tě přijímal k divadelní společnosti –

MADELEINE: Jak přicházíte k takové důmínce?

LAMOIGNON: Tys vypravovala mu příběh své rodiny a on z toho udělal v Tartuffu mravní obrázek nynějšího věku –

MADELEINE: Já že bych původkyní (...)

(......)