Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup čtvrtý

LUDVÍK. PŘEDEŠLÍ.

LUDVÍK (bez, pláště, jen v latu, vejde)

MADELEINE (se lekne, udila poklonku a odběhne)

ARMANDE (stranou): Král! – To jsem očekávala.

LAMOIGNON (stranou): On to!

MOLIERE (stranou): Tedy přece! Haha! O hadí plemeno!

LUDVÍK (ještě v pozadí): He! Co tu děláte? Jdeme po návratu svém zase jednou do divadla, hledáme Moliera, nudíme se v prázdném domě, nikdo nás nevítá, musíme tedy sami přijíti k vám Armande, jakkoli to nemilé snad bude paní Molierové.

ARMANDE (málo si ho všímá a koketně obírá se jen svojí garderobou stranou): Velkou vzala jsem na sebe úlohu! (Nahlas.) Vaše Majestátnost zachovala v paměti znalost místnosti, jako každý polní vojevůdce –

LUDVÍK: Pamatujete mne na ztracené bitvy – paní Molierová.

ARMANDE: Majestátnost vždy předstihuje čas. – Název paní Molierová dostávám také před časem.

LUDVÍK: Posadím se, milá Armande; je to táž sesle, v níž jsem sedával a zkroušeně poslouchával, když jste mi držela kázání. – Je to vpravdě stolice starosti! –

MOLIERE (stranou): Ba věru – stolice starosti!

LAMOIGNON (stranou): Myslím, že tam Moliere sedí, a já zde musím stát.

LUDVÍK: Armande, po mé poslední porážce nebyla byste asi očekávala, že mne zde uvidíte?

ARMANDE (odvrátí se od něho; úsečně): Byla bych se domnívala, že se Vaše Majestátnost zabývá čtením Tartuffa –

MOLIERE (stranou): Ani se naň ještě nepodívali.

LUDVÍK: Přečetl jsem již titul, seznám osob a první scénu! Zdá se, že je ta veselohra jedna z lepších vašeho pana manžele –

MOLIERE (stranou): On četl již jednu scénu!

ARMANDE: Ve dvou hodinách přednesl by Moliere Vaší Majestátnosti celý kus.

LUDVÍK: Ne, ne! Nemiluji předčítání – mám příliš nepokojnou krev. Ne, ne, avšak doufám, že uhlídám Tartuffa jednoho dne na jevišti –

MOLIERE A LAMOIGNON (stranou): V den soudný!

LUDVÍK: Nejste sama?

ARMANDE: Nejsem, Majestátnosti! Šaty moje okolo mne vzdychají a žalují – tu těch pět skvostných oděvů, co se měly skvíti zejtra v Tartuffu.

LAMOIGNON (stranou): Kdyby se raději držela své role a nemluvila o šatech!

LUDVÍK: Škoda, věru škoda! Vyhlížela byste v nich rozkošné a líbila se –

ARMANDE (chladně): Vaše Majestátnost asi malou pozornost na to obraceti bude, jestli se komu líbím neb nelíbím –

LUDVÍK: Jak to?

ARMANDE: Živé účastenství, jakého před časem – jak se mi zdálo – u Vaší Majestátnosti jsem vzbudila, mělo, jak vidím, krátkého trvání –

LUDVÍK: Řekněte city lásky a přátelství? –

ARMANDE: Oh, kdy by byl v srdci vašem cit takový pro mne býval, Sire? -

LAMOIGNON A MOLIERE (stranou): Jaká to koketerie!

LUDVÍK: Armande, vy jste jednala se mnou tak chladně, že mne to konečně muselo urážet. – Před dvěma roky vystoupila jste, když byl Moliere schopnosti vaše vzdělal, poprvé na divadle. – Hra vaše mne okouzlila. – Hledal jsem osobní vaši známost. – Milostnost vaše upoutala moje srdce. Někdy se mi zdálo, že vám není lhostejnou láska králova, – někdy zase splácela jste vroucí moji oddanost příkrou (...)

(......)