Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup dvanáctý

D’ALBERT sám, pak RIZZI.

D’ALBERT: Nechtěl mě za důvěrníka – je to jeho škoda – to by byl býval prostředek mně ústa zavříti. (Jde naproti Rizzimu jenž vchází.) Oh – Rizzi, ty mi přicházíš vhod – Bůh ví – dobrá náhoda tě přivedla.

RIZZI (vejde): Pan

NANGIS: jejž potkal jsem, mi pravil, že jste zde.

D’ALBERT: Ty přicházíš z Florence?

RIZZI: Právě v tu chvíli.

D’ALBERT: Předejel jsi kurýrům?

RIZZI: Ano, jel jsem úprkem a přeletěl jsem Savoji a Burgund jako ve snách.

D’ALBERT: Necestoval s tebou nikdo?

RIZZI: Kdybych byl vyjel s někým, byl bych přece dojel sám.

D’ALBERT: Viděl jsi maršálku?

RIZZI: Posud ne.

D’ALBERT: Jsou noviny tvé dobré?

RIZZI: Výborné. Manucci byl zajat.

D’ALBERT: Kdo je ten člověk?

RIZZI: Učený ve Florencii, milostpane; tím je pro sebe, jeden z bývalých důvěrníků Eleonory Galigaiové – tím je pro vás.

D’ALBERT: Jaký zločin byl na něho?

RIZZI: Byl obviněn z černé magie. Tři měsíce pobyl v rukou inkvisitorů. Maršálka mne poslala do Florencie, abych vyznáním jeho překazil, – ale já přišel pozdě.

D’ALBERT: Pověděl co?

RIZZI: Dali mu španělské boty – on nic – Vzali ho na štipce – Zpíval jen! Ale – když přišla malá – a pak veliká průba – – –

D’ALBERT: Co řekl?

RIZZI (dělaje dobráka): Snad že křivě nařknul paní maršálku.

D’ALBERT: Jen ven s tím!

RIZZI: Krom toho vypravují ve Florenci plno takových historií. Mezi jinými – vypravuje Manucci, že jednou v noci byl probuzen silnými ránami na dveře. Otevře – vstoupí žena – byla to – Eleonora Galigaiova, vrhne se mu k nohoum prosíc; on se nechá obměkčit. Slovem: prosička mu složí do rukou dcerušku – svatý závazek – drahé stvoření – sladké ovoce lásky své s Lorenzem, učněm Manucciho.

D’ALBERT: Bylo to po její svatbě?

RIZZI: Ne – před ní – děvčátko pěkně urostlé. – Lorenzo se kochal v nadějích, kteréž nebyly více po chuti ženě, jižto si Marie z Medicis vyvolila za společnici. Dalo se mu to na srozuměnou. Ten nešikovný si troufal pomýšlet na pomstu. Předešlo se mu, jednoho večera nalezli jej zavražděného na prahu domu jeho.

D’ALBERT: Ta jinak nemohla začít.

RIZZI: Zůstalo dítě. Brzo dostal Manucci rozkaz, by mu dal zmizet. Ten se zhrozil zločinu. Požádáno k tomu jiných – ale pozdě – děcko zmizelo – jakýs neznámý prý ho zachoval, jak se praví.

D’ALBERT (s polovičným úsměvem): A ten neznámý? Jak se jmenuje?

RIZZI: Nevím.

D’ALBERT: Hle, hle, to je divná řeč, mistře Rizzi – Jméno toho člověka.

RIZZI: Snad se ho dovím, milostpane?

D’ALBERT: Když tomu tak, tedy jste zrádce nebo hlupák. Na hlupáka jsem vás posud platil příliš draze; na zrádce zůstávám ještě vaším dlužníkem.

RIZZI: (...)

(......)