Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup jedenáctý

ELEONORA. D’ALBERT.

ELEONORA (k ďAlbertovi): To děvče se zbláznilo!

D’ALBERT: Ba zbláznilo, víc než byste se nadálá, ona praví, že jakási cikánka ve Florenci, kteráž vyvázla z rukou inkvisice a spletená s jakýmsi Manuccim –

ELEONORA (trnouc): Manucci?

D’ALBERT: Ta prý jí odkryla strašlivé věci proti vám a svěřila prý jí důležité papíry, ježto se vás týkají.

ELEONORA (stranou): Spravedlivý bože! (Nahlas opanujte se.) Cikánka – že odkryla? Nějaké mrzké, hanebné nařknutí – a co může být v těch papírech? – Co o tom víte?

D’ALBERT: Jsou to povídačky z onoho světa.

ELEONORA: Nu, slyšme – já miluji podivuhodné věci!

D’ALBERT: Mluví prý se tam o zamilované pletce, o dcerušce která zmizela, – o uškrceném milenci – – – samé nesmyslné věci – to víte.

ELEONORA (stranou): Můj bože!

D’ALBERT: Ale jakkoli nesmyslné jsou ty věci, – jsou lidé, kteří takové věci roznášejí, jen když to pohoršení obecnému poskytuje nějakou potravu. A sám pan maršál, kdo ví, zdali by mu nepřišla chuť uchopiti se věci ve skoku. – Nu – vždyť znáte beztoho jeho obmysly na sňatek se slečnou de Vendóme. – Tu by se mohla naskytnout záminka k rozvedení a vás by vypověděli do vašeho domu Lesigny ve Brie, ježto by pan ďAncre – šťastný manžel slečny de Vendóme – přijal titul vévody alen-Onského a pak se dvořil k obdivu celé Paříže svým štěstím. Vím sice, že ten plán není snadný; vím, jakovou moc provodíte nad královou matkou; vím, že pan ďAncre jen vámi stojí, – ale pomocí této cikánky – a opíraje se o tyto listy – mohl by ledacos dokázat.

ELEONORA: A vy jste četl ty listy?

D’ALBERT (lhostejně): Můj bože – kdepak já – – –

ELEONORA (stranou): On je četl. (Nahlas.) Vy je snad máte?

D’ALBERT: Nač by mně byly?

ELEONORA (stranou): On je má. (Nahlas.) Vy věru nejste všetečný?

D’ALBERT: Zaleží-li vám na nich – mohl bych je dostat.

ELEONORA (snaží se žertovat): Záleží-li mi? Mně? Inu – ano – přiznám se, záleží – ráda bych přece věděla, jak daleko se lež pustiti může.

D’ALBERT (s úsměvem): Lež! - Lež!

ELEONORA: Či byste chtěl dáti za pravdu nepřátelům mým?

D’ALBERT: Bůh mne uchovej. Ale to je přece jen jistá, že byl obmýšlen ten sňatek mezi milostpánem ďAncre a slečnou de Vendóme.

ELEONORA (stranou): On lže. (Nahlas.) Což by se mohl pan ďAncre tolikerým nevděkem odsloužit za mou oddanost, jeho štěstí?

D’ALBERT: Víte, jsou lidé!

ELEONORA: Vy jste mi byl vždycky nepřítelem.

D’ALBERT: Zdaž jsem vás nemiloval vždycky! Tož ten příští manžel slečny z Vendóme mne tím více dopaluje – Uráží mne to, když s vámi jedná tak ledabylo, – a slovem já ho nenávidím vší tou láskou, kterouž jsem míval vždycky a kterouž mám posud k vám.

ELEONORA (stranou): Kam asi měří?

D’ALBERT: Krom toho nelze mi učinit kroku, abych nezavadil o jeho marnost – Ani v tom skromném úřadu, jejž držím, nemám pokoje. Chci prorazit tu železnou síť, kteráž mne obklopuje. – Chcete-liž tak i vy?

ELEONORA: Zdá se, jako byste mi navrhoval smrt mého muže?

(...)

(......)