Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup třetí

PŘEDEŠLÍ. MARŠÁL.

MARŠÁL (pozdraví Eleonoru a políbí jí ruku): Vaše přání jsou mé rozkazy. Přála jste si, bych byl v Paříži o jedenácté hodině. Tu jsem.

RIZZI (stranou): Již pochopuji všecko; teď dáme ďAlbertovi vědět.

ELEONORA (k Rizzimu, kterýž odchází po špičkách): Neodcházejte. Potřebuji vás.

RIZZI: Jsem v pasti! (Nahlas.) Já myslil, že u přítomnosti pana maršála – já počkám, milostpaní, v dolením sále.

ELEONORA: Ne, čekejte v této chodbě – přímo stoje ve dveřích.

RIZZI (se kloní): K službám. (Stranou.) Co se teď stane? (Postaví se na své stanovisko ; Eleonora s ďAncrem jsou v popředí divadla. Rizzi v chodbě.)

ELEONORA (k maršálovi): Pane maršále, vy jste, jak se zdá, v svátečním oděvu?

D’ANCRE: Chtěl jsem překvapit slečnu z Vendómu, kteráž mne poctila pozváním na svůj bál.

ELEONORA (stranou): Slečna z Vendóme! (Nahlas.) Ano je pravda, ona dnešní noc dává bál.

D’ANCRE: Vy tam nepřijdete?

ELEONORA: Ne, pane, ne. Přiznávám se, že bych v tu chvíli viděla čelo vaše raději zakaboněné starostí než ozářené veselostí.

D’ANCRE: Pah! Má policie se ostražila. – Ta bdí – ta se stará za mne.

ELEONORA: Vaše policie? Ale zdalipak vás zpravila, že se oddávna již proti vám osnuje rozsáhlé spiknutí? Zdalipak vás zpravila, že se již hlasovalo o vaši smrt?

D’ANCRE: Mou smrt?

ELEONORA: Vy nevíte nic? Nuže vězte to ode mne – ano vaši smrt!

D’ANCRE: Kdo by se odvážil?

ELEONORA (s úsměvem): Nikdo. – Není-li pravda? Ale cožpak se neodvážili zajmouti Condéa, prince z krve, uprostřed královského salonu v tu samu chvíli, když odcházel od krále, záře radostí a pýchou? A kdo se toho odvážil? Dobrodružná Italiánka – dcera truhláře Pegonelliho – já!

D’ANCRE: Condé neměl voj po ruce – Já vím, že se nepřátelé naši hýbají, ale my máme čím se jim opřít. Naše zámky Caen, Pont de 1’Arche, Quilleboeuf se upevňují – Peronne – – –

ELEONORA: Nešťastníče! Vy jste se teda tak dobře zahrabal v Lesigny, že vám o našich nehodách ani pověst k sluchu nepřišla! Ale vždyť snad v tu chvíli, co s vámi zde mluvím, král již podpisuje vaše svržení z guvernérství Normandie! Ale vždyť jsou již rozeslány po zemi rozkazy, kteréž všecky snahy vašich straníků vniveč obrátí. Ale vždyť je Peronna vzbouřena a Longueville tam je pánem! Ale vždyť jsou voje vaše obklíčeny bez pomoci, takže rády složí zbraň na vyzvání.

D’ANCRE: Peronna? – To je nemožná!

ELEONORA (ukazuje mu list): Nemožná? Čtěte! Caen a Quilleboeuf se vzdávají, Pont de l’Arche nevydrží dlouhé obležení. – Vaši přátelé se viklají. Zbývá vám vašich sedm tisíc Brabantčanů a Lutyšských. Ti ovšem jsou dobře placeni, ti vás nezradí. Ale vraťte se namístě do Normandie, uchopte se znova vlády, ozbrojte přátely své, sbírejte pole, v tom je jediná naděje udržeti Paříž – – chci říci krále. –

D’ANCRE: Vím, že se mi škodí u Jeho Milosti; připouštím to – ale jediný snad prostředek vynutit respekt od našich nepřátel byl by dosáhnout nejvyšší postavení v zemi – uchopit moc konetabla. (...)

(......)