Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup šestý

ELEONORA. RIZZI.

ELEONORA (stranou): Konečně odešel! (Otevře okno a vrátí se k Rizzimu.) Ti muži jsou ještě zde?

RIZZI: Jsou.

ELEONORA: Je všecko ticho?

RIZZI: Ano – až na ty šiky ozbrojenců, kteří se blíží paláci.

ELEONORA: To jsou naši lidé. – Zítřejší slunce pozdraví jen jediný prápor, jenž bude vzhůru vlát. – Prápor Concinů!

RIZZI (stranou, pokrče ramenoma): Zítra – Oh paní maršálko! Zítra je časem věčnost!

ELEONORA: O, to čekání!

RIZZI: Jak sladké by ti bylo čekání, kdybys věděla, co se ti chystá. (Nahlas.) Má se teda to znamení dát tímto oknem?

ELEONORA (v myšlenkách): Ano – on přijde v půlnoci.

RIZZI (se zhrozí): O půlnoci.

ELEONORA (se obrátíc): Co je?

RIZZI (nutí se k smíchu): Nic, nic, pravila jste o půlnoci?

ELEONORA (s divokou veselostí): Již nám netřeba čekat víc nežli čtvrt hodiny, Rizzi!

RIZZI (stranou, v úzkostech): Půlnoc! Oba přijdou v tu samu chvíli – a ti moji lidé spravují se jen podle nařízení! Oh!

ELEONORA (jej pozorujíc): Ty jsi v nepokoji? Zdá se mi, že se třeseš? Ty se teda umíš bát?

RIZZI: Já? (Ovládna se.) Eh – nemať každý vaši smělost – já se třesu pro vás.

ELEONORA: Tož se netřeš! – (Hledíc do protějšího okna.) Jeho okno se osvítilo – on je tam – on čeká.

RIZZI (stranou): Oh!

ELEONORA (stranou): Stín jeho chodí sem a tam, jako by se nemohl dočkat svého okamžení. (Půlnoc tluče. Eleonora počítá každý zvuk úzkostlivé.)

RIZZI (trna): Milostpaní! – (Stranou.) Hodina – kdybych tu ženu zabil! D’Albert by byl zachráněn! – – (Sahá za pas.)

ELEONORA (mezi počtem hodin k Rizzimu): Zhasni světlo!

RIZZI: Světlo?

ELEONORA (přejde): Nuže – Ty jsi dnes k politování!

RIZZI: Milostpaní, – zadržte – počkejme ještě! – –

ELEONORA: Jdi mi! Jdi mi! (Zhasne sama světlo.) Ah – – on odpověděl. (Naslouchá.) Slyším ho! – Vidím ho! – Zastavil se. – Oddechl si. – (Oddechnouc.) Ah ten vzduch je zde těžký. – – On vstoupá! – On toužil tak po postoupení. – Nuže ať vystoupí! Oh – pane ďAlberte – veliteli Louvrů! – Včera by bylo čtvrt země neukojilo vaši ctižádost – zítra vám postačí šest stop půdy. – – (...)

(......)