Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup pátý

BEATRIX, ELEONORA.

ELEONORA: Rozsudek! Můj ortel smrti! A vám je možná slyšet slovo to, aniž se chvějete?

BEATRIX: Proč bych se chvěla?

ELEONORA: Proč? Protože jste mne udala z čarodějství a černokněžství, – a že jste lhala! – Protože jste na mne vynesla žalobu, že jsem se spikla proti životu krále, – a že jste to lhala! – Protože jste přísahala na svaté evangelium a před Bohem pravdu svých slov, a že jste lhala!

BEATRIX: Vy paní, jste dala uvěznit otce i ženicha mého, dala jste je uvrhnout do Bastily – vy byste je byla dala dovést i na popraviště.

ELEONORA: Jest to teda pomsta?

BEATRIX (hledíc na ni): Ano! – – –

ELEONORA: Ano!

BEATRIX: Pomsta a trest! – – Nepokoušejte se o to, pochopit, co se děje ve mně, – sama to nevím. Vy jste mne převrátila svým přibližením. Všecka vaše násilnost, vaše nenávist se ozývá ve mně. Všechen váš vztek mnou lomcuje. Jest to, jako by vaše krev proudila tělem mým a jako by mne byl Bůh utvořil po obrazu vašem, abych byla bez litosti a milosrdí, jako jste vy byla bez lítosti a milosrdí.

ELEONORA (couvá zastrašená): Bože!

BEATRIX: Již vidíte, že teď vy trnete přede mnou! Pravím vám – já jsem trest, jejž seslal na vás Bůh. Aha, vy jste uvrhla do žaláře otce i ženicha mého – dva nevinné – a vy jste se nadálá, že se budu rozpakovat nad vaší záhubou? Ale nad čímpak jste se rozpakovala vy? Nuže rozpomeňte se! – Či jste se zhrozila smrti Lorenza, kterýž vás miloval a jehož jste milovala, Lorenza, kterýž byl otcem vašeho prvorozeňátka? – Ne – Lorenzo skonal vraždou.

ELEONORA (se pohne)

BEATRIX (dále): Vámi zavražděn!

ELEONORA: Kdo ti to řekl?

BEATRIX: Zda ses rozpáčila u kolíbky dcery své, ježto vztahovala k tobě ručinky své prosíc, ana jméno matčino ve sladkém úsměvu žvatlala? Nikoli. – Militkování její zdálo se ti zločinem a v andělském jejím úsměvu viděla jsi prokletí – i odsoudila jsi ji – ty Eleonoro Galigaiova – co nebezpečí pro budoucnost, co hrozbu minulosti!

ELEONORA: Kdo ti to řekl?

BEATRIX: Když se vražedníci k tobě vrátili řkouce: „Kolíbka je prázdná; dítě zmizelo“, místo co bys byla děkovala Bohu a se pokála, ozbrojila jsi znova ruce jejich řkouc: „Jděte“ a oni sledovali dceru tvou z města do města – z Itálie do Španěl, ze Španěl do Francie – Ale Bůh držel nad ní ruku svou a ona zůstala na živu. Ty špatná milovnice! – Špatná matko!

ELEONORA: Má dcera – má dcera že žije? – Kdo ti mluvil o mé dceři?

BEATRIX: Tvé listy, tvá minulost!

ELEONORA: Mé listy? Tys je čtla? Tos ty snad, co je odevzdala?

BEATRIX: Já to jsem.

ELEONORA: Ty? A od kohos je měla?

BEATRIX: Od mého otce.

ELEONORA: Od Raymunda? Raymund? – (Stranou.) Ah, jaká to bouře, jaká hrůza mne chápe! (Nahlas.) A ty jsi sirotkem?

BEATRIX: Jsem.

ELEONORA: A tys nikda matky neznala?

BEATRIX: Co vám do toho.

ELEONORA: Oh nemluv mi tak krutě! Slyš mne – tys nikda matky své neznala? Rci, (...)

(......)