Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z JIŽNÍCH ZEMÍ SLOVANSKÝCH

Národní slavnost Slovinců v dolině Zilské v Korutanech

Z přátelského dopisu sděluje B. Němcová

Slovinci v Korutanech, ač takořka ze všech stran cizími národnostmi obklopeni jsou, zachovali prese všecky jich národnímu vyvinování nepříznivé okolnosti až podnes, jmenovitě v dolině Zilské (Gaital), mnohou ze svých starobylých národních slavností, mnoho krásných písní, obyčejů a zvyků, jakož i starodávní kroj národní. Ten však ryze jen u ženského pohlaví zachován. Slovinec zilský starobylého svého kroje buď zcela zanechal, aneb jej cizím pokazil; z většího dílu jezdí každý po světě co vozka, a tuť se mnohá cizí věc s sebou domů přinese. – Přece však se od zdejších obyvatelů německých, kteří dokonce vlastního kroje nemají a jen poloměstsky se odívají, velice liší i tím svým nemalebným krojem.

Slovinec zde nosí úzké, černé kožené nohavice s bílými švy, boty až nad kolena vysoké (jako u nás horští formani), dlouhou kazajku bud z černého manšestru, neb tmavého sukna, vestu dlouhou s lesknoucími se knoflíky, límec od košile přehrnutý a pod ním strakatý šátek okolo krku uvázaný. Klobouk nízký kulatý, s nevelkou střechou, okolo níž o slavnosti ovinuta stužka zlatem protkaná se zlatým třapcem. Pod kloboukem nosí vždy čepičku černou bud hedbávnou, neb bavlněnou na způsob nočních. Na konci je třapec strakatý, který visí do týla. Klobouk se nosí jen do kostela, jinak chodí Slovinec jen v čepici. V zimě vezme přes ten oblek bílý kožich s černým vyložením. Ač kroj ten vkusný není, přece těm vysokým, silným a štíhlým postavám pěkně sluší. – Co se kroje ženských týče, jest věru malebný, a tak obracuje na sebe zvláštní pozornost všech cizinců dolinu tu navštěvujících. Slovinky z doliny Zilské (die Gaitaierinnen) liší se v tom ode všech ostatních. – Pokusím se, pokud možná, kroj ten popsati. – Sukně je vždy jak při práci, tak i ve svátek z vlněné, s přízí smíšené a v domácnosti zhotovené látky. Je vždy jednobarevná, u žen černá, u děvčat tmavo- neb světločervená, v mnohé záhyby složená, krátká jen po kolena, beze všech okras. – Punčochy vždy bílé, v letě stávkové bavlněné, v zimě vlněné, vždy velmi čisté. Střevíce nízké z černé kůže. Košile je dvojí, spodní hrubá a vrchní tenká. Vrchní je krátká, bud plátěná, neb bavlněná, jde až ke krku a má široké a dlouhé rukávy, u ruky ale jsou stažené a kolem ruky je okruží. Při té košilce mají široký límec k přeložení, který vzadu do špice jde a šátek tvoří; kolem něho je okruží. – Přes tu košilku mají kartounový květovaný živůtek s poramenicemi. Zadní díl živůtku je vysoký, přední je ale hluboce vykrojen. K živůtku tomu vezmou všední den kartounový, v neděli hedbávný strakatý šátek. Ten přeloží ve tři rohy, jako se obyčejně překládá, potom vezmou prostřední cíp, připnou ho u samého hrdla ke košilce velikým, lesknoucími se kaménky ozdobeným spínadlem, položí přes prsa, oba dva konce táhnou okolo živůtka a vzadu svážou. – Šátek ten zakrývá celá prsa. Zástěra, též tak dlouhá jako (...)

(......)