Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Starobulharské prikazky o Dědo-gospodu

Staří ovčáci bulharští a vůbec staří Bulhaři vzpomínají dosud, že za starobylých časů, když nebylo ještě ve světě zloby a lsti a lidé – člověčí – byli dobří a čistosrdeční – platný to vek Blgarsky –, že chodil tehdáž Bůh po zemi a vyučoval lid rozličným pracím i uměním. – Boha představují si jako starého děda a nazývají ho Dědo-gospod, což se posaváde zachovalo v ústech bulharského národu. – A on naučil lidi nejprve orati a tkáti. – I rozprávějí se o Dědo-gospodu tyto prikazky:

I.

Z prvopočátku, když člověk počal orati, doorav brázdu od konce ke konci, zdvihl si rádlo na rameno a nesl je zpět na ono místo, odkudž byl orati počal, a teprv odtamtud táhl novou brázdu. Dědo-gospod jda mimo řekl jemu: „Ne tak, synku! Nýbrž když dooráš brázdu, obrať rádlo na témž místě, kde jsi byl zastal, a táhni je zase zpět na onen konec, odkud jsi byl orati počal!“ – Takto naučil se oráč správně orati a oře se takto až podnes.

Když Dědo-gospod odtamtud odešel, viděl jednu ženu tkáti na stavu (stan); vida, že prohazuje člunek (snovalkia) skrze osnovu z jedné jen strany a nit že na druhém konci vždy utrhuje, řekl jí: „Ne tak, dcerko, nýbrž prohazuj oběma rukama! Když prohodíš snovalku od pravé strany k levé, prohoď ji zase zpátky od levé strany k pravé a nit neutrhuj!“ – A tak naučila se žena tkáti, jako se tká až podnes.

Druhého dne šel Dědo-gospod opět mimo oráče, ale přeobrazen (priobrazen) ; i zeptal se ho: „Kdo tě naučil, synku, takto orati?“ A oráč mu odpověděl: „Dědo-gospod.“ – A Dědo-gospod blahoslavil mu (požehnal) řka: „Den orej, a na rok budeš míti potravy!“

Potom jda mimo ženu, zeptal se jí: „Kdo tě naučil, dcerko, takto tkáti?“ – A ona mu odpověděla: „Já sama od sebe.“ – Tehda řekl jí Dědo-gospod: „Tkej rok, a co utkáš, pod paždí uneseš!“

II.

Když chodíval Dědo-gospod po zemi, aby ji blahoslavil, přišel k jednomu pastýři rožního dobytka – govedaru – ležíčímu naznak pod jedním stromem, a to pod hruškou (krušia). Kratunka jeho, ve které nosíval vodu, stála vedle něho prázdna. I zeptal se ho Dědo-gospod: „Či máš, synku, v kratunce vody?“ – I odpověděl mu onen: „Nemám!“ – I pravil mu Dědo-gospod: „Jdi, synku, dones vodice, aby Dědo pil!“ – I ukázal mu govedar nohou řka: „Ejhle, tamto studánka, – jsi-li žízniv, jdi a pij!“ – Tehda Dědo-gospod blahoslavil, aby mu dobytek (govada) střečkoval (štrkljala) ; a ihned rozprchlo se stádo na vše strany, a govedar též vyskočil, a uchopiv do ruky kalpak, uháněl za stádem, rozjímaje (dumaše) v duchu: „Čím jsem proti bohům se prohřešil?“

Od líného govedara šel Dědo-gospod k ovčáru (ovčáku), který měl též kratunku vedle sebe státi, jenže neležel na zemi, nýbrž stál, bedlivě na ovce pozor dávaje. I zeptal se ho Dědo-gospod: „Máš-li, synku, vody?“ – „Je vody, Dědo! Ale já ti nemohu pro ni jíti, ovce mi střečkují!“ – Tehda pravil Dědo-gospod: „Jdi, synku, – já ti je zkrotím!“ – A když ovčák odešel pro vodu, vzal mu Dědo-gospod kuku zarazil ji do země a (...)

(......)