Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup druhý

PAVEL, později VERUNKA, PŘEDEŠLÍ.

PAVEL (v lesklých botkách, do půl lýtek bílé punčochy, žluté kojenky, v zelené kazajce, na krku má hedbávný šátek a vydrovku v ruce, velmi zkormoucený): Ano, pantáto, sám! – Není k nalezení, panímámo!

MATKA: Pomoz Pánbůh! (Sklesne na židli.) Když ty ho nevedeš, Pavle, pak se mu jistě něco velmi zlého přihodilo!

PAVEL (polekán): Matičko!

MATKA: Ach ano, musím to již vyznat! Pozorovala jsem ho včera a naslouchala u komory, a tam on, chudáček, ustavičně vzlykal: „Pavel mne víc nemiluje, a já bez jeho lásky nemohu žít – já musím umřít!“

PAVEL (spráskne ruce): Tu to máme! Hned mně to napadlo, že snad něco takového – když – protože – (Zajikne se.)

MATKA (netrpělivě): Protože? – Nu, takžpak mluv – ven s tím!

PAVEL (mrzutě): Inu proto – protože je blázen, matinko! Když pro mne včera přišel, aby mne doprovodil domů, tu náhodou viděl, že – inu, že jsem se s hezkou Madlenkou, totiž s domácí dcerou, – víte – tak trochu škádlil.

MATKA: Cože?

PAVEL: Inu víte, ona se smála, a já ji štíp tak trochu do tváře; bylo to ale ponejprv, můžete mi věřit, maminko!

OTEC (do sebe bruče): Nu, a nebylo by zle, třeba to bylo i po druhé.

PAVEL (zvědavě): Co pravíte, pantáto?

OTEC: Pranic! Mluv dál!

PAVEL: Nu, a tu si ten blázínek myslí, že jsem do „Madlenky“ zamilován, a je žárliv až hrůza. (Dupne.) Je to kříž s tím nezkušeným chlapcem!

MATKA (chlácholíc ho): Vždyť je dvojče, Pavlíčku!

PAVEL: A já také, matko, a miluju ho od srdce, a přál bych mu třeba do mandele děvčat se zamilovat, jen aby mne netrýznil. (Odhodlán.) Ale tečí, matko, poraďte, kde se mám ještě po chlapci shánět, kde je která vševědoucí osoba, jenž v noci vidí a ve dne slídí?

MATKA: Na moutě věru, znám já takovou! Jakžpak, co myslíte, pantáto, neměl by si nechat hádat? Já myslím, tam za bařinou, rozumíte, u staré Vostřebalky, nemohl by se tam alespoň ptát?

PAVEL: Jakže, u té čarodějnice? Ne, matko!

OTEC: Ba, je to čarodějnice a zlý drak, ale stejná pravda, že svou vědomostí kantora i rychtáře do kapsy strčí; nadělala nám před čtyryceti roky dosti trampot svou prohnanou zchytralostí! Hm, (vrtě hlavou) ví ona, kde co skryto a ukradeno, – ví, co potkati má koho, – ta by mohla, ta ví – ale nám nepoví!

PAVEL: Ba právě, protože nás příliš nenávidí – celou rodinu –, ba i statku se na půl hodiny vyhýbá!

MATKA (zádumčivě): Ovšem, má to ale též své příčiny! Však víte co? Ta její vnučka, ten diblík, je prý již skoro chytřejší a prohnanější než stará – což abysme na tu se obrátili?

PAVEL (uskočí): Jakže, na toho zlostného křečka? Zachraň bůh! Milejší mi ještě ta stará než ta mladá čarodějnice!

OTEC: Máš skoro pravdu, hochu! Je to zlostné a nevlídné stvořeni, všech rozšafných lidí ve vsi pravé pokušení. Všetečná jako straka, umouněná a rozcuchaná jako netopýr a neodbytná jako cvrček.

MATKA (vpadne): Ale také veselá a švitorná jako cvrček, pravý to diblík; doopravdy přece žádnému neublíží a mnohému již dobře (...)

(......)