Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup čtvrtý

VÍT, otec BARTÁK, ŘÍHA, PŘEDEŠLÍ.

VÍT (běží kus před otcem, jako by Pavla chtěl vystříct)

OTEC (v svátečním kabátě, s kytkou, zadrží Víta za šos, pohlížeje zlostně na skupení vpředu)

VÍT (leknutím celý bez sebe): Pavle, neslyšíš?

PAVEL (polekán pustí Verunku): To je pantáta!  (Jde v pravou stranu.)

ŘÍHA: Vidíte, strejce, Madlenka měla pravdu!

OTEC: Suď to Pánbůh – vlastním očím těžko věřit, že se tu můj syn s tou poběhlicí obírá! (Přísně.) Pavle, proč se škádlíš s tou holkou?

PAVEL (pokorně, ale určitě): Neškádlím se tu s Verunkou, pantáto, mluvil jsem tu s ní ve vší počestnosti důležité slovo.

OTEC (mrzutě): A můžeš nám ty slova ve vší počestnosti tady nahlas opakovat?

PAVEL: Budete-li poroučet – (syijikavě) tedy musím, pantáto!

ŘÍHA: A já je musím slyšet, Pavle, nežli vám svou dceru za ženu dám!

PAVEL: Mně? Vaši dceru? Žádal jsem ji od vás? Aneb žádala snad vaše dcera?

ŘÍHA: Místo vás ptal se otec – a místo dcery, které se málo ptám, pověděl jsem sám.

PAVEL: Aj! – A vy, pantáto, ani se mne neptáte, když se tu jedná o ženu, s kterou po celý život mám zůstat v pokoji a v lásce?

OTEC: Vím, že ti Madlenka již hezký čas v hlavě vězí, a poněvadž jsi dosáhl věku, v kterém neradno člověku samotným zůstat – (ohlídne se po Verunce) aby jinak neupadl v osidla –, tedy jsem se vydal k strýci Říhovi do Boušína, a tu jsme se se strýcem šťastně shodli. Panna Madlenka přinese tři tisíce tolarů, ty máš s mé strany také tolik – nemáte si tedy co vyčítat, a smlouva je u konce.

PAVEL: Dovolte, pantáto, že odmlouvám. My se k sobě nehodíme – Madlenka mne nemůže vystát, a já o ni také nestojím –, tedy z té smlouvy není nic.

OTEC: Jakže! Ty se otci protivíš, a vzdoruješ svému hospodáři? Poslouchat budeš, jako jsi zvykl od dětinství!

ŘÍHA (pokojné): Jen ne tak zhorka, kmotře! Než půjdem dále, ať poví, co tu s diblíkem vyjednával.

PAVEL (zkrátka): To samé, co asi jednal pantáta s panímámou, než se vzali. Činil jsem námluvy!

OTEC (celý ustrnut): Jakže? Cože?

PAVEL: Řekl jsem totiž Verunce, že ji držím za nejhodnější a nejhezčí holku na světě, že ji z celého srdce miluju a že ji – s vaším povolením – žádám za ženu.

(všichni najednou)

ŘÍHA: Slyšíte?

OTEC (bez sebe): Pavle!

VÍT (chtě otce chlácholit): Pantáto!

VERUNKA (dříve pokojná, najednou radostně pohnuta, vzpamatuje se a upadne v předešlou lhostejnost)

OTEC (po chvíli dušeným hlasem): S mým dovolením, pravíš? Dobrá, že ti ta čarodějnice ještě tolik rozumu nechala. S mým dovolením! (Vztekle na Verunku pohlédne.) Ale to dovolení neobdržíš nikdy! Až přijdeš zase k sobě, doufám, náhlí dnes sám, že nemohu pro pouhý rozmar zamilovaného chlapce do statku (...)

(......)