Jan Neruda

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV
MONOLOG LYRICKÝ

Bylo jitro a je nyní večer dne prvního. Je večer a na dějišti našem je jako v staroruské písni: „Na nebi měsíc - v jizbě měsíc“. Po nebi táhne vysoko měsíc plný a tak jasný, že hvězdičky kolem něho vyhasly a teprve v světové dálce od něho bázlivě se rozsvěcovaly. Pyšně rozestřel měsíc světlý svůj plášť po zemi, pokryl jím vody řek i zeleň břehů, širý kraj i rozložené město, vlekl jej náměstími a ulicemi, kdekoliv vůbec místo nalezl a spatřili někde otevřené okno jizby, hodil i do ní cíp zlatého pláště.

Také do jizby páně doktorovy vplynul otevřeným dokořán oknem a v pečlivě upravené, čistotné, ba elegantní jizbičce té byl dlouho pánem sám a sám a líbilo se mu zde. Políval květiny na květinovém stolku poblíž okna, že se zdály jakoby stříbrným jíním pokryty, položil se na bělostné lože, že se zdálo ještě bělejší, usedl do pohodlného křesla a svítil si na rozmanité náčiní psacího stolku, ba roztáhl se i po celé délce podlažního koberce.

Trvalo tak hezky dlouho do noci. Konečně cvakla klika, dvéře ospale vrzly a majitel bytu vstoupil.

Do stojanu u dveří se nalézajícího vstrčil hůlku, na stojan navěsil slaměný klobouk a pak zamnul si pan doktor ruce. „I vida, vida,“ bručel hlasem přidušeným, „máme tu návštěvu! Pěkně vítám, pane měsíčku, přišli jsme už na letnice? Zdrávo všechno doma? A což - proklaté koleno!“ zabručel hlasitěji, sehnul se a mnul si koleno. Obličej jeho, do měsíční záře nahnutý, jevil napolo rozmrzelost, napolo úsměv.

Vzpřímil se zas a počal svlékat se z kabátu. Když otvíral šatník, aby tam kabát zavěsil, zabručel znovu, avšak prozpěvuje si: „Doktor Bartolo - doktor Bartolo - doktor Bartolololo - lolo - lo - Bylo to E nebo F - ano, F to bylo - Bartololo - lolo - lolo -” Sňal mezitím ze stojanu šedivý župan svůj, oblékl se do něho, opásal červenou hedvábnou šňůrou a volně a stále ještě „lolo”-kaje k otevřenému oknu.

„Ach Josefínka asi už spí-pa, koťátko, nechala si něco pěkného zdát! Je to roztomilé kotě - a tak dobrosrdečná!“ náhle se sehnul, mnul koleno zas, ale nezaklel tentokrát. Položil se do okna. „Byt mají dosti velký, ani ho teď nepotřebují. Zůstanem tam - jen trochu nového nářadí! - No, matku a tu nemocnou Katušku budem mít rádi, jsou hodné. Takto nemá nikoho, - ten bavorský bratranec bude družbou, ovšem, Josefinka musí mít na svatbě družbu, to se rozumí-kotě! Odbudem to ve vší tichosti-Bartolololo - Copak mně dnes sevillský doktor nejde ani z mysli, co je to! Bartolo - Bartolo - nejsem tak stár a jsem zachovalý, zachovalý dost, ojé! U mne není ještě »periculum in Morea«. Nepotřebuju se bát, že »hezčí, než jsem nyní, v celém svém živobytí více nebudu«. Bude to pro mne nové živobytí, budu spokojen, a když je člověk spokojen, omládne.“ Zadíval se do kulatého měsíce. „Zdalipak se teď kotěti něco zdá! Jakpak by, takové dítě spí, jako by je do vody hodil. - Já bych jí pošeptal, co by se jí zdát mělo!“

Obrátil se zpět a sňal ze stěny nad květinovým stolkem kytaru. Postavil se s ni (...)

(......)