Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Bulík letěl volným pádem. Jednou se svezl na tobogánu na koupališti, ale tohle bylo něco úplně jiného. Jeho tělo fičelo jako torpédo vystřelené do středu Země. Pak to s ním v ohybu potrubí švihlo doleva, a hned nato doprava. A zase rovnou dolů. Připadal si jako kovboj sedící na divokém koni z vody. Nemohl si zkrátka pomoct a musel za jízdy radostně vykřiknout: „Juchů!“
Velikost odpadního potrubí mu byla jako na míru a vody v něm bylo tak akorát, aby tlumila všechny nárazy a zatáčky. Unášelo ho to dál a dál dolů, a přestože kolem byla stále větší tma a zima, báječně si to užíval a všechno okolo něj zářilo tak zeleně, že ani nepomyslel na to, jak je promočený a promrzlý. A bylo úplně jasné, proč se té kryse z jejich cely chtělo vyplavat a vyšplhat až do jejich záchodu. Božínku, vždyť tohle byla horská dráha, jakou svět neviděl!
Pokaždé když projel ohybem potrubí a znovu ho to vrhlo do nového volného pádu, cítil tak příjemné šimrání v břiše, že si přál, aby ta jízda nikdy neskončila. Jednou ale skončit musela. A taky že skončila. Docela nečekaně. Zdi úzkého potrubí zmizely a on letěl jak placka břichem dolů a viděl, jak se k němu nepříjemnou rychlostí blíží něco černého. A pak ho to trefilo. Nebo lépe řečeno: Bulík trefil to! Co svět světem stojí, nikdo nebyl svědkem ošklivějšího placáku v kanalizaci města Osla. Na zdi okolo vyšplouchla hnědá voda, tampóny a použitý toaletní papír. A jak to pálilo! Bulík měl pocit, že se mu celý předek těla smaží na pánvi.
Postavil se a zjistil, že mu voda sahá jen po pás. Rozhlédl se kolem sebe. Až na to zářivé zelené světlo byla kolem tma jak v pytli. A když dostříkala všechna voda z potrubí, nastalo taky naprosté ticho. Hrome, ale ten smrad! Páchlo to tak neskutečně, že autor této knihy vám radí udělat totéž, co musel po zvážení udělat i Bulík: přestat na to myslet.
Na co jsem to jenom myslel? ptal se Bulík sám sebe, poněvadž už teď přestal myslet na ten zápach. Už to mám, musím najít nějaké víko od kanálu. A tak se začal brodit kanalizací, aby z ní našel nějaký východ.
Najít v kanalizaci víko od kanálu po západu slunce ale není taková hračka, jak by si člověk možná myslel. To proto, že slunce už nesvítí těmi malými otvory ve víku. A přestože Bulík sám svítil, nedosáhlo jeho světlo dost vysoko na to, aby osvítilo kanálové šachty nad ním. Ale nevzdával se.
Když už se brouzdal hodně dlouho, zaslechl syčivý zvuk. Říkal si, že takový zvuk určitě vychází z nějakého víka od kanálu. Odkud by se jinak vzaly tyhle syčivé zvuky v kanalizaci, kdo by je tam asi tak dělal, pomyslel si.
Nebyl si ale úplně jistý a neušlo mu, že když se blížil k místu, odkud zvuk vycházel, bilo mu srdce rychleji. Mnohem rychleji…
A jakmile zahnul za jeden roh, zastavil se a byl zticha. Dočista zticha. Byl tak zticha jak ještě nikdy předtím.
Zdálo se mu totiž, že něco zahlédl.
Něco, co se zalesklo těsně za kruhem zeleného světla. Řada velmi bílých, přespříliš ostrých a nadmíru velkých zubů. Tak velké a ostré zuby přece nemají v osloské kanalizaci co dělat. Takové by měly být jenom v Amazonce nebo tam někde. A na hrůzu nahánějícím obrázku na straně 121 v knize „ZVÍŘATA, JEJICHŽ EXISTENCI BYSTE SI RADĚJI NEPŘÁLI“. Přesněji řečeno, ve chřtánu největšího a nejobávanějšího škrtiče na světě, anakondy.
Byla to už nějaká doba, kdy Bulík naposledy četl kapitolu o anakondě v té tlusté, staré knize po dědečkovi, ale každé prachem zastřené slovo v něm teď stálo černé na bílém. A Bulíkovi bylo jasné, že je v pěkné bryndě. Zaprvé proto, že mu šlo o krk v místě, kde byl podle dědečkovy knihy anakondí živel číslo jedna: voda. Ne zrovna nejčistší, ale pořád voda. Zadruhé proto, že právě nyní byl pravděpodobně tím nejviditelnějším, co se nacházelo v kanalizaci města Osla: průhledným, zeleně svítícím chlapcem. A zatřetí proto, že i kdyby nebyl samosvítící larvou, stejně by se neměl kam schovat.
Takže zůstal na místě. A syčení se ozvalo znovu. Zuby se znova zaleskly ve světle. Byly vrostlé do největšího chřtánu, jaký kdy spatřil. Z každé strany na něj zíralo ukrutné anakondí oko. Uprostřed chřtánu kmital rozeklaný červený anakondí jazyk. A Bulík musel připustit, že samotný hrůzu nahánějící obrázek na straně 121 byl ve srovnání s tímhle jen slabý odvar. Protože tohle bylo mnohem odpornější a hrůzostrašnější. Chřtán se k němu nemilosrdně blížil.
A teď, když měl být Bulík sněden, možná doufáte, že se na poslední chvíli něco stane, něco naprosto nepravděpodobného, něco takového, co se nestává nikde jinde než ve vyprávěních přesně ve chvíli, kdy se blíží hrdinův zánik. Ale k ničemu takovému nedošlo. Jediné, k čemu došlo, bylo to, že Bulík, toho času ve věku deseti let a samosvítící, byl pozřen anakondou. A to pouhopouhé dva dny před samotným sedmnáctým květnem.
Nad Dělovou ulicí se kulatý měsíc schoval za jeden z mraků, jako by se neodvážil na něco dívat.
Za plotem u zahrady doktora Proktora stáli Truls a Trym.
„To vloupání je fakt prča,“ zašeptal Truls.
„To vloupání je fakt prča,“ opakoval šeptem Trym.
Ale přestože šeptali, nadělali docela velký rámus. Mraky proplouvaly přes měsíc a vrhaly stíny, které běhaly zarostlou zahradou jako velcí muži v kloboucích a hábitech.
„Možná bude nejlepší, když zajdeš dovnitř pro ten prdicí prášek a já tady budu hlídat. Co ty na to?“ navrhl Truls.
„Drž hubu,“ štěkl po něm Trym a zíral na ten křivý dům před nimi, ve kterém nesvítilo jediné světlo. Dům, který se za denního světla zdál být tak malý, vypadal ve tmě obrovitě.
„Bojíš se aspoň trošililinku?“ zeptal se Truls.
„Ani náhodou. A ty?“
„Vůbec ne. Já jenom, jestli ty jo.“
„Jdeme na to,“ zavelel Trym a přelezl plot. Když byli v zahradě, stáli potichu a nastražili uši. Ale jediné, co slyšeli, bylo pár lučních koníků, kteří ponocovali, a vítr, co ševelil v koruně hrušně a vrzal a skřípal ve stěnách domu, jako by nějaký starý muž vyprávěním oživoval zapomenuté duchařské historky.
Brodili se trávou k domu. Truls slyšel tlukot vlastního srdce. A Trym možná taky. Když byli u dveří od sklepa, vytasil Trym páčidlo.
„Počkej!“ zašeptal Truls. „První se podívej, jestli je zamčeno.“
„Hňu-pe,“ zahuhňal na něj Trym. „Snad si nemyslíš, že je to takový hlupák, aby nechal něco tak cenného jako prdicí prášek v nezamčeném sklepě!“
„Kdoví?“
„Chceš se vsadit?“
„Vsadím jeden sáček s prdicím práškem.“
„Dobrá.“
Truls zatáhl za kliku. A víte co? Ukázalo se, že dveře byly doopravdy… doopravdy ZAMČENÉ!
„K čertu,“ čertil se Truls.
„Jupí,“ jásal Trym, vrazil jeden konec páčidla mezi dveře a jejich rám a zapřel se o druhý konec.
Trochu to zavrzalo. Pak ještě zapraskalo.
„Počkej!“ přerušil ho Truls.
„Už s tím zase začínáš?“ zasténal Trym.
„Podívej na to okno.“
Trym se podíval a přestal tlačit na páčidlo.
„Rozbité. Beztak ho nějací smradi rozmlátili šutrem.“
„Nebo nějaká zlodějská chamraď, která nás předběhla.“
Vlezli oknem dovnitř a rozsvítili baterky.
Kužely světla z baterek klouzaly přes všelijaké podivné přístroje, zkumavky, soudky, bubínky, hadičky, skleněné ampulky a starý motocykl s postranním vozíkem. Zastavily se až na dvou obrovských zavařovačkách.
„Prášek!“ zašeptal Truls.
Popošli blíž a posvítili si na nálepky. Bylo na nich přesně takové krasopisné písmo, jaké se jim snažila vtlouct do hlavy paní Strobeová, ale ani Truls, ani Trym mu nepřišli na kloub.
„Úplně Obyčejný Prdicí Prášek Doktora Proktora,“ přečetl Truls s obtížemi první nálepku.
„Prdonautí prášek,“ přečetl Trym tu druhou. „Uchovávat mimo dosah dětí.“
„Cha, cha, cha,“ smál se Truls.
„Che, che, che,“ chechtal se i Trym. „To bude mít fotřík radost.“
„A my dostaneme bazén. Brašule, jdeme.“
Každý sebral jednu zavařovačku a proplížili se stejnou cestou zpátky.
A viděl je jenom měsíc, který nesměle vykukoval zpoza pospíchajících mraků.
A možná ještě někdo v tom červeném domku na druhé straně ulice. Každopádně se trochu pohnuly záclony v jednom z oken ve druhém poschodí.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky