Stanislav K. Neumann

RUDÉ ZPĚVY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Komíny

Bylo to v dubnu, táhlo poledne
jednoho panenského dne,
jenž, aby zkrásněl, umyl se po ránu rosou,
továrním šel jsem předměstím,
mysl jsem vedl jarem tím
veselou, zcuchanou, bosou.

Do ulic slunce proudilo
přes ploché střechy dílen, šikmé světlíky,
přes pravoúhlá zdivá, železné konstrukce
a po pás vroucně se hroužilo
do křehké zeleně stromů,
jež přišly sem z hořejších zahrad a niv
v zákoutí továren, na dvory domů
po různu jedny, melancholické trochu,
husím pochodem jiné, za ruce držící se,
aby tu kolem šedivých zdiv,
jako když láska se rozleje,
natáhly svoje aleje.

Přidušen lomoz práce hučel
ve vnitru budov za zdmi a za skly,
pokojně duben nad nimi pučel,
časem jen kdesi praskly
rány do plechu,
kráčel jsem po dlažbě sající slunce,
srdce si brnkalo na jedné strunce,
jako když chodil jsem po mechu.

Tu na křižovatce stanul jsem
před nízkým továrním průčelím,
děravé zuby cenilo polednem
na stráži stojíc před tělem svým,
tělem jak tábor zdí a kotlů, kol a ploch a hran,
do všech je vmačkujíc stran,

A já jsem stanul okouzlen
v ten jarní den, dubnový den
obrazem přeprůmyslovým,
leč nikoli tvrdé zvíře to,
jež armádou cizopasníků poseto
horečkou práce páchlo, potem kovovým,
mne jalo tak:
od slunce svatozář majíce,
oblohu držíce štíhlé jak světice
svou slávou mi plnily zrak,
cihlové vodotrysky z předměstské hladiny,
tvořící na nebi pateru vidinu,
tovární komíny,
pět Ringhofferových komínů.

Řek’ jsem si: To jsou tedy ty sloupy,
jež nad sebou v oblaku hustém
na hromosvody nabodeném
trůn boha průmyslového,
sobeckého a necitelného
drží.

Řek’ jsem si: to jsou ty ventily,
jimiž si odlehčuje přecpaný teřich města,
pouštěje smrduté větry
v nebesa.

Dole však stromy tančily kolo
a zeleň naskrze prozářená
křehká byla a chlapecká polo
jak pučící právě žena.

A všecko dovádělo kol
v sluneční lázni vřelé,
svět (...)

(......)