Stanislav K. Neumann

SRDCE A MRAČNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sypejte ptáčkům

I

Krásné jsou sněhy
alespoň chvilku,
když pouští z něhy
zvonící pilku,
zubatý jas.
Před oknem vrabci,
sýkory, kosi
co malí chlapci
a všickni bosi,
rozprch a sraz.

Strnadi s pěnkavou,
střízlík jak myška,
z doubravy za vodou
— nemysli liška —
strakapoud;
sedá to, přelétá,
běhá a skáče,
hodokvas proletá
řů v domě spáče,
slavný kout.

Cpou se jak diví.
A nakrmeno
na plotě civí
rozčepejřeno
vrabčisko a
zdá se, že funí.
Ve sněhu jindy
koupou se, sluní,
když míjí lindy
polední hra.

Kos nosí se zdi si
bobule černé,
jsme tu jak v Assisi,
a neobžerné
jsou hodiny;
zobáčkem sníh pívá
červenožlutým,
trilkem se posmívá
mrazíkům krutým
v ty tučné dny.

Sypeme ptáčkům
za okno krátce —
sypeme ptáčkům
i na zahrádce
a všehochuť;
kus toho žití,
jež neseje, nežne,
mimo se řítí
v krajině sněžné
přes naši hruď.

Lyrické chvilky nám
na okně zvoní;
epickým hodinám
splašených koní
však neujdeš.
Sypouce ptáčatům,
sypeme sobě,
krášlíme chudý dům
v ohyzdné době,
honíme veš.

II

Sypeme ptáčkům,
berou, kde najdou,
sypeme ptáčkům,
zazvoní, zajdou,
obláček, skvost;
sypeme ptáčkům,
nesejí, nežnou —
a posměváčkům
s moudrostí těžnou
radu a dost:

Sypejte ptáčatům,
nesypte lidem,
těm lidem hnije dům,
vesele, s klidem
nechte jej shnít.
Nešťasten, kdo se už
neumí smáti;
smáti se jako nůž,
ostří své znáti,
vědět a chtít!

Nesypte lidem,
nesypte tučným,
nesypte lidem
s titulem zvučným
mince ni krev ni čest.
Soudruh vám stačiž,
vyhoďte pána,
jaképak: račiž,
jen práci buď dána
mozolná pěst.

Pozor si dávejte
na pěkný kabát,
dobře se dívejte,
nechce-li hrabat,
neshráb-li již;
jeden vás obírá
jen po zákonu,
druhého zavírá
po velkém shonu
železná mříž.

Z bahna a sazí
rostou jim vůdci,
zákeřní vrazi,
falešní hudci,
v zahradě cap;
nad ním se klene
zlatý svět s díkem,
k moci se žene
splašeným býkem
z kloaky chlap.

Jsou tu i jinší,
vznešená sféra.
Rozumem řinčí
magnáti pera,
kaditelnice a kat.
S čím deset rodin
by vystačilo,
mu plyne z hodin,
v nichž hore milo
mu naslouchat.

A zcela nahoře,
kam nedojdete,
ve zlaté oboře
hovada cpete
bídou svých pout.
Apokalyptické
obludy jsou to.
Jen ruce nadlidské
přerazí pouto:
vůle a oběť a proud.

III

Nesypte lidem
(...)

(......)