Stanislav K. Neumann

ANTI-GIDE NEBOLI OPTIMISMUS BEZ POVĚR A ILUSÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dedikace

Tobě, mladý kamaráde, tento výsledek jednoho života dosti dlouhého a nikterak neobyčejného. Tobě, kterého si dnes představuji poněkud smutného a zmateného, poněvadž doba, ve které běží o všecko, se ti jistě zdá špinavější a pomatenější, než pokládáš za slušné pro dobu velikou. Ale buď klidný: doba, ve které plápolaly mozky maloměšťáků a blýskaly nože gilotiny Francouzské revoluce, neměla ani více hrdinů, ani méně zrádců a bláznů než doba naše, ve které také počíná výměna tříd. A zdá se, že ono dílo, které v naší době vzniklo jako první příklad nástupu k novému lidstvu, Sovětský svaz, potrvá, aniž bude potřísněn svinstvem termidorským^[1] nebo krvavým dobrodružstvím ješitného Korsičana.

Pro klid tvého mozku a pokoj tvého srdce chci ti vypravovati o optimismu bez pověr a iluzí o optimismu spíše trpkém než sladkém, ale šťavnatém jako vzácné jablko, dozrávající na suché polici u zkušeného sadaře. Nelze ho dosíci na klikatých cestách, na oněch temných cestách, po nichž se potácejí včerejší lidé, kteří někdy z otrokářské zavilosti, ale většinou z nevědomosti a neschopnosti domýšlivých přežvýkavců předhistorického idealismu se nedovedou oddati s celým duchem i srdcem jediné metodě poznání, která je důstojná dnešního člověka.

Nechci však s tebou hovořit ani učeně, ani pedantsky. Tobě i sobě chci usnadniti dorozumění tím, že budu volně polemizovati o nejpodstatnějších věcech s několika protivníky, které spíše náhoda než výběr přivedla mi do cesty.

Nač vybírat? Denně najdeš v projevech učených i žurnalistických nekonečný řetěz mnohotvárných stop po tichém spiknutí proti pracujícímu lidu. Žije si bohatě vedle toho spiknutí hlučného, které nazýváme fašismem. Denně lze najíti pro ně nové doklady, sta dokladů, a je to jedno, sáhneš-li po včerejším, nebo dnešním, do učených knih, nebo do žurnalistických pomyjí. Všude a denně je to stejné: proti socialismu.

Pravda, toto široké slovo zvetšelo v našich letech jako růžové kombiné chudé holky, po které se válelo mnoho povalečů. Jeho pravý smysl byl zkorumpován, jako studnice vody živé byl zanesen všemožným neřádem mimojdoucích pomatenců a taškářů, ideologickou kolikou nejrůznějších maloměšťáků. A sotva byl učiněn skutečný socialistický krok, všichni „socialisté“ počali zuřiti rozhořčením, poněvadž jim vynechal puntík na „i“ a hlavně ohrožoval jejich zprostředkovací kanceláře. A začali předělávat teorii tak, aby žádný socialistický krok nemohl býti učiněn. Ale rudá barva socialismu se už vrací. Zůstaneme poctiví, nebudeme se styděti ani za slovo, ani za jeho barvu. Nezahodíme je, třebaže nám znamenají toliko etapu.

Tak tedy s protivníky socialismu si tu podebatujeme jako lidé, kteří na procházce lesem, naslouchajíce sousedovi se rozohnili, poněvadž všichni ptáci přelíbezně zpívali. S měšťáckým intelektuálem, který mluví o svobodě a myslí tím děravý, strašně děravý liberalismus. S barokním poetou, jehož tajné sny páchnou dominikánskou a jezuitskou zlobou. S formálním demokratem, jemuž pro neschopnost v hospodářství zbyl z demokracie jen bezmocný strach před fašistickým rabiáctvím. S fanatikem teorie, jenž vidí jen přímku nauky, ale nechápaje dialektiku života, zvrhá se v nepřítele lidu. A s mnoha, kteří myslí jen na to, kolik dneska shrábnou: socialismus myslil vždycky na zítřek, na budoucnost všech.

A zvláště tedy – aby titul nelhal – André Gidem, naivním a domýšlivým sobcem, který se domnívá, že našel pro člověka štěstí v krupičné kašičce jakéhosi křesťanského hédonismu a s ústy plnými této starodávné sladkosti a s hlavou plnou idealistických pověr chce mluviti i do věcí, kterým vůbec nerozumí.

Taková polemika činí člověku někdy radost jako svlékání na slunci, ale jindy se ti třeba hnusí, vidíš-li např. zákeřnou převahu pragmatismu, který nechce nic než sám vyváznouti se zdravou kůží pro další tlachy a zisky. Nevidí, že právě jeho zbabělé sobectví pomáhá nejvíce politickým gangsterům, aniž ho může zachránit.

Mladý kamaráde, pozoruj pilně, mnoho-li se u nás pomalu opakuje z tragikomedie německé a rakouské. Vypadá to opravdu tak, jako by se jen jednotlivci mohli dáti poučit i historií zcela živou. Větší sociální celky nejsou toho v některých dobách, jak se zdá, vůbec schopny. Celé lidstvo se musí patrně protrpěti všemi důsledky svých žalostných bludů a vášní, z nichž individuální sobectví je tou nejhorší. Ale zůstaň kliden a vytrvej ve víře, že nakonec to vyhraje lidstvo, a nikoli vyžírači lidu, mír, a nikoli válka, světová solidarita, nikoli imperialistické bandy. To není víra slepá, to není iluze. Je tu jen vývoj zdánlivě pomalý pro krátkost lidského života. Ale každý čestný člověk musí mu zasvětiti a obětovati svůj život. Aby věděl, proč žije, nechce-li ovšem žíti jako krmník ve chlívku: aby věděl, proč eventuálně trpí, nikoli bez vzpoury, bez odpírání zlému, nebo proč se raduje tím nejkrásnějším způsobem, to jest nikoliv sám. Aby byl šťasten a hrd i v nejtrapnějších hodinách.

Pro tebe tedy, mladý kamaráde obého pohlaví, kterému mohu býti snad ještě užitečný, počínám: