Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Tichá jest tůň mého moře: kdo by uhodl, že v sobě skrývá hejno žertovných stvůr!
Neochvějná jest moje hloubka: ale třpytí se plovoucími hádankami a výsměchy.
Vznešeného člověka zřel jsem dnes, slavnostního, kajícníka ducha:
Ó, jak se má duše smála jeho ohyzdnosti!
S hrudí vzedmutou a jako ti, kdož vtahují dech: tak tu stál ten vznešený, a mlčel.
Byl ověšen ohyzdnými pravdami, svou loveckou to kořistí, a vyšňořen rozedranými šaty; též mnoho trnů na něm viselo, – růží však jsem ještě neviděl.
Ještě se nenaučil smíchu a kráse. Chmurně se tento lovec vracel z lesa poznání.
Vracel se ze zápasu s lítou zvěří: ale i z jeho vážnosti ještě vyzírá divoké zvíře – nepřemožené!
Stojí tu stále ještě jako tygr před skokem; nemám však rád těchto napjatých duší, odporní jsou mé chuti všichni ti, kteří se takto stáhli do svého úkrytu.
A vy mi pravíte, přátelé, že se nelze hádati o chuť a chutnání? Ale všechen život jest hádkou o chuť a chutnání!
Chuť: toť závaží a spolu miska váhy i ten, kdo váží; a běda všemu živoucímu, co by chtělo žiti bez hádky o závaží a misku váhy a o ty, kteří váží!
Kdyby se tento vznešený nabažil své vznešenosti: to by teprve byl vznik jeho krásy, – a pak teprve bych jej chutnal a nalézal chutným.
A teprve, až se sám od sebe odvrátí, přeskočí přes svůj vlastní stín – a věru! vskočí do svého slunce.
Příliš dlouho seděl v stínu; pobledly tváře kajícníkovi ducha; skoro zemřel hlady pro samé očekávání.
Pohrdání má ještě v oku; a na rtech se mu tají hnus. Ted sice odpočívá, jeho odpočinek si však ještě nelehl na slunce.
Měl by si vésti jako býk; a jeho štěstí by mělo páchnout zemí, ne opovrhováním zemí.
Rád bych ho viděl bělostným býkem, kterak se šupotem a řvaním kráčí před rádlem: a i jeho řev by měl velebiti vše pozemské!
Tmavá je posud jeho tvář; stín ruky na něm hraje. Zastíněn je posud smysl jeho oka.
Jeho skutek sám ho ještě zastiňuje: ruka zatemňuje jednajícího. Ještě nepřemohl svého skutku.
Miluji sice na něm býčí šíj: ale teď bych na něm rád (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky