<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Nikolaj Nosov
překlad: Marie Šťastná

NEZNÁLEK NA MĚSÍCI
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 3 stran.]

 

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

<   32   >

 

Kapitola třicátá druhá
BEZTÍŽE ÚTOČÍ

Od chvíle, kdy se nad Fantomasem objevila kosmická loď, nedělaly televizní stanice v měsíčních městech nic jiného, než že vysílaly zprávy o této senzační události. Neuběhla ani půlhodinka a na obrazovkách se už objevil dokonale sestříhaný, otitulkovaný a komentovaný televizní film, v němž se kameramanům podařilo zachytit nejen let kosmické lodi, ale i zástupy fantomaských obyvatel na ulicích města a neočekávaný zásah policie, která bez příčiny mlátila Měsíčany elektrickými pendreky, stříkala do nich ledovou vodou z hasičských stříkaček a házela mezi ně bomby slzotvorného plynu.

Kvečeru byl hotov další televizní film, který ukazoval útok policejního oddílu proti kosmonautům, vyloděným v lesnatém prostoru nedaleko města. Diváci mohli sledovat, jak policajti zahájili na kosmonauty palbu, a když je zahnali do rakety, pustili se do rozbíjení vědeckých přístrojů rozmístěných kolem. Ale to co se stalo pak, diváky doslova vyděsilo: byli svědky, jak se policajti pod vlivem jakési neznámé síly zčistajasna vznesli do výšky, bezmocně se kouleli vzduchem, jako by se jim propadla země pod nohama, a všelijak se zmítali a třepotali v těch nejtrapnějších pozicích.

Diváci byli dokonale ohromeni při pohledu na to, jak se ve vzduchu převracejí i mohutné nákladní automobily s dalšími policajty. Druhého dne vysílala televize vědeckou konferenci, na kterou byli pozváni účastníci včerejší události.

Nikdo z policajtů však nedovedl za nic na světě vysvětlit, co se s nimi vlastně stalo. Jeden vyprávěl, že jakmile dostal rozkaz zaútočit na přístroje kolem kosmické lodi, rozbil pažbou pušky jakousi vědeckou mašinu a už se rozmáchl, aby jaksepatří praštil do druhé, když vtom se vznesl do výšky jako signální raketa a přes všechny pokusy se už nemohl dostat dolů. Jiný policajt vykládal, že znenadání pocítil jakoby ránu do prsou, ale tak silnou, že vyletěl do vzduchu vzhůru nohama a začal poletovat jako balón. Třetí prohlásil, že v prvním okamžiku nemohl popadnout dech a měl pocit, jako by mu někdo strčil roubík do úst, když se vzpamatoval, viděl, že plachtí nad zemí společně s ostatními. Čtvrtý sdělil, že on sice pocit roubíku v ústech neměl, zato však cítil, jako by mu vstaly vlasy na hlavě; lekl se, aby mu nespadla přílba, zdvihl ruce, ale vtom se převrátil naznak, jenže místo aby upadl na zem, klouzal po zádech vzduchem jako po ledu. Pátý se přiznal, že naprosto nechápe, co se s ním dělo, a že si pamatuje jen to, že letěl v povětří a že mu přitom bylo tak hrozně zle od žaludku, div že neomdlel. Někteří se přiznali, že jim bylo strachy zrovna tak, a jeden si vzpomněl, že pociťoval v celém těle jakousi zvláštní lehkost: ruce a nohy jako by ani nebyly jeho a vůbec nic nevážily, takže vlastně ani necítil, že je má. Ostatní policajti potvrdili, že měli nachlup stejné pocity. V průběhu besedy se v televizním studiu objevili ještě čtyři další policajti. Na první pohled na nich bylo vidět, že se dostali do pěkné mely. Uniformy měli na cáry a samé bláto, jednomu visela na šátku přes rameno ruka zafačovaná až k lokti, druhý měl ovázanou nohu, botu si musel zout a navléknout velkou bačkoru, všichni čtyři měli hlavy v obvazech, takže jim přílby sotva držely na šošolkách, a kromě toho byli polepeni křížem krážem náplastmi. Televizní hlasatel je neprodleně vyzval, aby vyprávěli, co se jim přihodilo. Služebně nejstarší policajt Smiggel sdělil, že byl s ostatními odvelen do policejního oddílu, jehož úkolem bylo zabrániti místnímu obyvatelstvu ve styku s kosmonauty a v hovoru s nimi; vtom došlo hlášení, že jistý venkovan jménem Klásek se už vypravil k vetřelcům z vesmíru, jelikož doufal získati od nich semena obřích rostlin; v souvislosti s tím dostal Smiggel rozkaz vzíti si na povel policisty Kliggla, Briggla, Niggla a Griggla a číhati s nimi na cestě, po které se měl Klásek vraceti nazpět do vesnice.

“Předpoklad se splnil,“ pokračoval Smiggel. „Zanedlouho se na cestě objevil výše uvedený Klásek s rancem, v němž se nepochybně nalézala zmíněná již semena. Nechali jsme dotyčného přijíti blíže a provedli výskok z úkrytu, avšak ničemný zločinec dal se na útěk a běžel zpátky. Jali jsme se ho pronásledovati, dokavad jsme v dálce nespatřili raketu. Jelikož se jakékoli přiblížení k raketě jevilo nebezpečným, nařídil jsem zastavení pronásledování a vydal rozkaz k palbě. Avšak po vypálení první salvy odhodila nás blíže nezjištěná síla zpátečním směrem a unášela nás vzduchem naprosto nedovolenou rychlostí, takže se nám rozžhavily přílby. V několika vteřinách jsme se přiřítili do prostoru města Fantomasu, v mžiku jsme je přelétli, dosáhli jakéhosi pustého místa a padli do bažiny. Výsledek akce: popáleniny od rozžhavených přílb, Kliggel - zraněná ruka, Briggel - odřený hřbet, Niggel - otřes vnitřností a já, jak račte vidět, lehká pohmožděnina nohy; pokud jde o Briggla, musel býti v důsledku silných popálenin dopraven k ošetřování do místní nemocnice.“

Jako poslední promluvil doktor fyzikálních věd profesor Omega: „Vážení televizní diváci! Vše, co jsme slyšeli, svědčí o tom, že příchozí z daleké planety Země vládnou tajemstvím beztíže. Sami jste byli svědky, jak strašná je to síla. Policisté se v beztížném stavu stanou zcela bezmocnými. Nejsou pány svých údů a nezbude jim, než se nechat unášet větrem, kam se mu zlíbí. Při použití střelné zbraně mohou uškodit jen sami sobě. Konečně, drazí přátelé, nastala vytoužená chvíle, kdy můžeme svobodně vydechnout. Od nynějška nás už policajti nemohou ohrozit: nebudou nás už honit pendreky, střílet do nás, zavírat nás do vězení...“

Vtom se ozvalo řízné: „Fit! Fit!“ Byl to vrchní policejní inspektor Wriggel, který se rovněž účastnil vysílání. Vyskočil a velitelsky kývl prstem na dva policajty, kteří měli službu u dveří. Bez dlouhých řečí se vrhli na profesora Omegu, zkroutili mu ruce za zády a odvlekli ho pryč. Když bylo po všem, vrchní policejní inspektor Wriggel přistoupil k mikrofónu, obrátil se k posluchačům a pravil:

“Vážení televizní diváci, dámy a pánové! Klid prosím! Nic se nestalo. Doktor fyzikálních věd profesor Omega byl pouze zatčen za šíření nebezpečných myšlenek a podrývání autority naší neohrožené policie. Nyní se mu za mřížemi dostane veškerých možností po libosti svobodně vydechnout. Nechť je to pro vás výstražným příkladem. A mlčet, žádné řřřeči! Děkuji za pozornost!“

To byl poslední příspěvek na vědecké konferenci. Dále bylo na pořadu opakování filmu o útoku policistů na kosmonauty a po něm pravidelná reportáž. Na obrazovce se objevil známý televizní reportér Keckinsl s mikrofonem v ruce.

“Vážení diváci! Dámy a pánové! Naše kamera je umístěna nedaleko vesnice Nejedlinky, jejímž obyvatelům se podařilo navázat styky s kosmonauty a získat od nich dnes již legendární semena obřích rostlin. Tyto svévolné činy vesnické chátry však vzbudily ostrý nesouhlas ze strany superintendenta policie Zliggla, podle jehož mínění nám není žádných obřích rostlin zapotřebí, jelikož boháčům... tedy vlastně - prosím za prominutí, vážení diváci! - jelikož nejen boháčům, ale vůbec všem se u nás žije výtečně i bez třeba těch největších rostlin...“

Televizní reportér Keckins si zakryl ústa rukou, tichounce si odkašlal, rozhlédl se a pokračoval:

“Prosím o pozornost, dámy a pánové! Nyní uvidíte vesničany... Ano, to jsou oni. Vidíte je zajisté také, ano, tam v dálce. Ukazujeme vám je pomocí teleobjektivu. Ryjí rýči zemi a sejí do ní semena, ano, vážení diváci, jsou to bezpochyby semena obřích rostlin... A nyní vidíte velký oddíl policie pod vedením policejního nadšerifa Mstiggla. Ano, vážení diváci, to je on. Vidíte ho zajisté i na svých obrazovkách. Policejní nadšerif Mstiggel dává svým pomocníkům rozkaz rozdělit policejní oddíl na skupiny a připravit se k útoku. Vidíte, jak se jednotlivé skupiny policistů mistrně skrývají za stromy a keře, takže je nevidíte, a zaujímají výchozí postavení kolem vesnice. Zanedlouho budeme očitými svědky toho, jak budou tato zhoubná semena, přivlečená k nám z cizí planety, zničena a vesničané dopraveni na policejní komisařství... Teď bude dán signál raketou a policisté se vrhnou v boj... Sledujte, prosím, jak se vesničané hrabou v zemi. Netuší, že jim nad hlavami visí hrozba... A to už je signální raketa, vidíte ji jistě na svých obrazovkách jako neviditelnou skvrnu, ano, vznesla se vysoko na oblohu a jasně vzplála. Policisté se ze všech stran vrhají k vesnici s puškami v rukou. Všimněte si laskavě: vesničané teprve nyní postřehli přibíhající policisty, jsou vylekaní, pochopitelně vesničané, začínají pobíhat, někam běží... Ale co to? Co se to děje s policisty? Z ničeho nic se vznesli do výše a poletují vzduchem! Prosím za prominutí, vážení diváci... nechápu, co se to se mnou děje! Pokud mohu soudit, nejsem už na zemi, ale rovněž jsem vyletěl do vzduchu! Jakási nepochopitelná síla mne udržuje ve výšce. Beze vší pochybnosti jsme se stali hříčkou beztíže, o níž hovořil v předešlém pořadu profesor Omega... Znovu vás prosím o prominutí, dámy a pánové! Ta síla mne zcela ovládla a převrátila vzhůru nohama! Cítím příznaky nevolnosti... Kameraman Shott nedaleko mne opisuje ve vzduchu kotrmelce i se svou kamerou... Na svých obrazovkách vidíte nejspíš pouze neorganizovaný zmatek...“

Televizní diváci opravdu viděli v té chvíli na svých obrazovkách jen zmatené klikyháky. Před očima se jim z ničeho nic objevovala hned vesnice s chalupami, hned oblačná obloha, hned zas rozpláclá postava policajta s obličejem vyjeveným hrůzou.

“Dámy a pánové,“ pokračoval zatím reportér Keckins, „než náš vážený kameraman Shott obnoví kvalitu obrazu, dovolte mi, abych alespoň slovy popsal vše to, co se zde odehrává. Před sebou vidím množství policajtů poletujících vzduchem. Zatímco jedni zaujímají vodorovnou či nakloněnou polohu, jiní visí ve vzduchu hlavou dolů nebo vzhůru nohama... Všichni mají strachem vytřeštěné oči... Mnozí dělají rukama i nohama trhavé pohyby a kroutí celým tělem jako žížaly na udici... Někteří naopak zůstali trčet bez hnutí s roztaženýma nohama a rozpřaženýma rukama. Připomínají žáby v policejních uniformách... Část policistů odvál už vítr stranou, ale většina jich je ještě nad vesnicí... Zvláštní věc Vidím, že beztíže vůbec nepůsobí na vesničany. Stojí na zemi a se smíchem hledí za rojícími se policisty... Co by to mohlo znamenat? To může znamenat jedině to, že totiž kosmonauti přibylí na Malou Zemi neobdařili vesničany jen kosmickými semeny, ale podělili se s nimi i o tajemství beztíže a jejího řízení! Pro policii může mít tento fakt zcela nedozírné následky, protože teď už nebude schopna někomu zakazovat pěstování obřích rostlin.“

Reportér Keckins si znovu odkašlal a po chvíli pokračoval:

“Prosím o pozornost, dámy a pánové! Slyšíte čísi křik. To je policejní nadšerif Mstiggel, žádá od policistů bezpodmínečnou poslušnost a nazývá je tupohlavými mezky, protože odhodili své zbraně, které se nyní bez užitku vznášejí vzduchem. Nadšerif Mstiggel dává policistům rozkaz neprodleně pochytat pušky a pálit po vesničanech. Vidím, jak se pan nadšerif Mstiggel pokouší vlastnoručně ulovit pušku plující poblíž něho. Právě ji zachytil a chystá se k palbě... Prásk! Slyšeli jste výstřel? Ale co to? Jistě jste zaslechli něco jako svištění vrtule. Cosi se s hlasitým bzučením mihlo kolem mne... Ale vždyť to je sám pan nadšerif Mstiggel! Proletěl kolem a točil se ve vzduchu jako větrník. Rychlost letu pana Mstiggela byla taková, že během dvou tří vteřin zmizel za obzorem. Jak je vidět, s reaktivní silou nejsou ve stavu beztíže žádné žerty. Střelných zbraní není skutečně možno použít! Pozor, dámy a pánové! Vítr odnáší policejní oddíl stále dál a dál. Kameraman Shott, který mne doprovází, nemůže přes veškerou snahu odstranit poruchu v obraze. Porucha není ve vašem přijímači! Náš přenosový vůz se rovněž vznáší vzduchem. Naneštěstí se zachytil o strom, takže nemůže letět za policisty, protože jak kamera, tak můj mikrofon jsou s přenosovým vozem spojeny kabely... Přetrhne-li se kabel, naše televizní reportáž bude přerušena. Nárazy větru jsou stále prudší. Stěží udržím mikrofon... Obávám se, že kabel nevydr...“

Keckins už nestačil domluvit, ozval se třesk, televizní obrazovky rázem pohasly. Za několik vteřin se na nich zamíhaly pruhy, objevila se hlasatelka a s příjemným úsměvem ohlásila:

“A nyní, vážení přátelé, vás zveme k tanci. Sbalte koberce, vyneste židle, stůl odsuňte stranou...“

Ozvala se hudba, objevily se taneční páry. Avšak diváky tentokrát tanec vůbec nezajímal. Přesto se však dívali dál. Všichni doufali, že každou chvíli začne další program o kosmonautech. A skutečně se nezklamali. V těch dnech se v rozhlase i v televizi co chvíli vysílaly nejnovější zprávy o Pozemšťanech, obřích rostlinách a o beztíži.

Obzvláště ohromujícím dojmem zapůsobil případ policajta Pliggla, který se dostal do stavu beztíže, vystřelil z dalekonosné velkorážné pušky, načež ho reaktivní síla odmrštila takovou rychlostí, že za slabou půlhodinku vykonal cestu kolem vnitřního jádra Měsíce a spadl přibližně na stejném místě, odkud vyletěl. Pliggel se z toho dlouho nemohl vzpamatovat; a když ho dopravili do studia, aby televizním divákům vyprávěl o své cestě kolem světa, nebyl s to pronést souvislou větu a jen brebtal:

“Já... teda... jak se to... jo tohle: prásk! A: pšííííc!“

A mával před sebou rukama a jeho tvář měla idiotský výraz. Poněkud rozumnější záblesk se na ní objevil jen v okamžiku, kdy hlasatel oznámil, že nedaleko města byla nalezena Pliggelova dalekonosná puška. Pliggel se zájmem poslouchal, a jakmile přinesli zmíněnou zbraň, vyskočil, natáhl se po ní a oči mu zasvítily radostí. Ale jen mu ji podali, nastala s ním hrozná změna: ruce se mu roztřásly a chvěl se, jako kdyby do něho pustili elektrický proud. Obličej se mu bolestně zkřivil, puška mu vypadla a vykřikl strašným hlasem:

“Nikdy! Rozumíte? Už nikdy!“

Nakopl pušku, až odletěla do kouta, převrhl několik židlí a vyběhl ze studia. A nikdo už ho nespatřil. Tato scéna zapůsobila nesmazatelným dojmem nejen na televizní diváky, ale především na všechny policajty, kteří toho dne sledovali vysílání. Mnozí z nich poprvé pochopili, že neodvolatelně nastala chvíle, kdy už nelze vzít beztrestně pušku a bezhlavě z ní střílet. Všem bylo jasné, že dosavadnímu životu bude náramně brzo odzvoněno.

Pochopitelně že se teď policajti báli k raketě třeba jen přiblížit, natož někde poblíž vystřelit, a vesničané si mohli bez překážky chodit pro semena obřích rostlin. Seli je už nejen v Nejedlince, ale i v Bosákově, v Bezchlebicích, v Hladomorkách, v Kručínku a leckde jinde. Všeználek ustanovil, aby Měsíčanům dávali nejen semena, ale i detěžkátory a antilunit, a vysvětloval jim, jak s tím vším zacházet, aby se dokázali ubránit policajtům.

A zanedlouho se ke kosmonautům dostavilo i několik dělníků ze Scouperfieldových makarónových závodů. Prohlásili, že se rozhodli pana Scouperfielda z továrny vyhnat a vyrábět makaróny sami a bez pánů továrníků. K uskutečnění tohoto plánu potřebují prý v továrně beztížný stav, jinak jim v tom policajti tvrdě zabrání. Když dostali detěžkátor a dostatek antilunitu, provedli své a dali se do díla: připevnili v továrně všecky míchačky, sušičky, pařáky, lisy a pece pevně k podlaze, aby mohli pracovat i v beztížném stavu, mouka ani těsto teď nic nevážily stroje pracovaly o mnoho rychleji, výroba těstovin se několikanásobně zvýšila a výrobky bylo možno prodávat značně laciněji.

Chuďasům, kteří neměli ani na jídlo, to přišlo náramně vhod. Prohlašovali, že Scouperfieldovy makaróny, špagety, nudle, flíčky a kolínka - výrobkům z této továrny se říkalo jako dřív, i když už neměly s panem Scouperfieldem pranic společného - jsou teď nejen mnohem lacinější, ale i neporovnatelně lepší. A byla to, jak se potvrdilo, pravda pravdoucí: makarónové těsto připravené ve stavu beztíže lépe kynulo a bylo kypřejší, což se pochopitelně příznivě projevilo i na jakosti výrobků.

 

 

 

<   32   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist