Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub) za 183 110 Kč (-40%)
Náhodná ukázka:
II.
”U všech bohů,” couvl strážný a spustil lampu. ”Co se mu stalo?”
”Pusť nás, dobrý muži,” požádal tiše Geralt, podpíraje v sedle zhrouceného Marigolda. ”Spěcháme. Vidíš přece.”
”Vidím,” polkl zbrojnoš slinu, prohlížeje si básníkovu sinalou tvář a sedlou, zčernalou krev na jeho bradě. ”Raněný? Vypadá to dost ošklivě, pane.” ”Spěcháme,” opakoval Geralt. ”Jsme na cestě od svítání. Pusťte nás, prosím.”
”Nemůžeme,” ozval se druhý strážný. ”Brána je otevřená od východu slunce do západu. V noci nesmí projít nikdo. Do města ani ven. Je to rozkaz. Nikdo, ledaže by měl glejt od purkmistra nebo dokonce od krále. Anebo, kdyby to byl erbovní šlechtic.”
Marigold zachroptěl, padl obličejem do hřívy a po zaschlém krvavém škraloupu na koňské šíji stekla další rudá stružka.
”Lidé,” řekl Geralt nejpokorněji, jak dokázal. ”Vidíte přece, jak je to s ním špatné. Musím najít někoho, kdo ho dokáže vyléčit. Pusťte nás, prosím.” ”Nemusíš prosit.” Zbrojnoš se opřel o halapartnu. ”Rozkaz je rozkaz. Jestli vás pustím, půjdu na pranýř a vyženou mě ze služby, co dám potom děckám jíst? Ne, pane, nemohu. Pomoz svému příteli sesednout a zaveď ho do strážnice v barbakanu. Ošetříme ho a jestli mu je souzeno, do svítání vydrží.” ”Tady naše ošetření nestačí,” zaskřípal zaklínač zuby. ”Potřebuje léčitele, zkušeného medika.” ”Takového byste v noci stejně nenašli,” namítl druhý zbrojnoš. ”Všechno, co pro vás můžeme udělat, je, že nebudete muset nocovat před bránou. Ve strážnici je teplo a raněného je kam položit, bude mu líp než v sedle. Pojď, pomůžeme ti ho sundat z koně.”
Ve strážnici bylo skutečně teplo a vcelku útulně. V krbu praskal oheň a za krbem vytrvale vyhrával cvrček.
U těžkého dubového stolu seděli nad talíři a džbány tři muži.
”Promiňte, páni,” oslovil je strážný podpírající Marigolda, ”že vás rušíme. Doufám, že nemáte nic proti… Tento rytíř, hmm… A ten druhý je raněný. Myslel jsem…”
”Dobře jsi myslel,” obrátil k nim jeden z mužů hubenou, ostrou, výraznou tvář a vstal. ”Položte ho sem.”
Ten muž byl elf. Stejně tak druhý, sedící za stolem. Podle oděvu, svérázné směsice lidské a elfí módy, se jednalo o usedlé, asimilované elfy. Třetí muž, podle vzhledu nejstarší, byl člověk. Jeho prošedivělé vlasy byly zastřiženy tak, aby netlačily pod helmou a rovněž jeho výstroj byla rytířská.
”Jsem Chireadan,” představil se vyšší z elfů, ten s výraznou tváří. Jako obvykle u příslušníků Staršího Lidu nebylo možno určit jeho věk, mohl mít stejně dobře třicet jako sto třicet let. ”To je můj příbuzný Errdil. A tento šlechtic je rytíř Vratimír.”
”Šlechtic,” zbystřil Geralt pozornost, leč pohled na erb, vyšitý na tunice, zklamal jeho naděje. Do čtyř polí dělený štít, značící, že jeho nositel nepochází z manželského lože, přetínalo navíc stříbrné břevno. Nejen, že byl Vratimír levoboček, ale ke všemu pocházel ze smíšeného lidsko-nelidského svazku. A třebaže nosil erb, privilegium procházet po soumraku městskými branami mu zcela jistě nepříslušelo.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů