Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Déšť ze sebe vydával všechno. Leskl se na dlažebních kamenech náměstí Zlomených měsíců, proudy vody před sebou tu a tam hnaly zbytky výzdoby, praporky, rozbité láhve a občas i zbytky natrávené večeře. Hřmělo téměř nepřetržitě a ve vzduchu bylo cítit čerstvou vůni ozonu. Nad dlažbou se vznášely cáry mlhy. Brzy začne svítat.

Když Elánius přecházel náměstí, odrážela se ozvěna jeho kroků vlhce od okolních budov. Ten mladík stál tady...

Skrz cáry mlhy si prohlížel okolní budovy a snažil se přesně zorientovat. Takže drak se musel vznášet - Elánius pokročil o několik kroků kupředu - tady.

„A tady byl taky zabit,” zabručel si Elánius pro sebe.

Chvilku se přehraboval v kapsách. Měl v nich všechno možné, starou vstupenku i klíč, provázek a korkovou zátku. Prsty nahmátly kousek křídy.

Klekl si na zem. Errol mu seskočil z ramene a vydal se zkoumat zbytky oslav. Elánius si všiml, že všechno, co snědl, nejdřív pečlivě očichal. Bylo mu záhadou, proč se tím vlastně unavoval, protože snědl prakticky všechno.

Takže hlava té obludy byla zhruba tady.

Pomalu couval a táhl křídu po zemi. Pomalu se ploužil náměstím jako člen nějakého prastarého kultu, který prochází bludištěm. Tady křídlo zahnuté směrem k ocasu, který se táhl až sem, tak teď vyměnit ruce a zakreslíme druhé křídlo...

Když skončil, přesunul se do středu obrysu a přejel rukama po dláždění. Uvědomil si, že napůl čekal, že bude alespoň vlažné.

Něco tady přece musí být. Něco, nevěděl co, ale třeba nějaká mastnota, něco takového, prostě jakýkoliv dračí zbytek.

Errol se s očividným potěšením pustil do střepů rozbité láhve.

„Víš, co si myslím?” prohlásil Elánius. „Myslím si, že někam zmizel.”

Znovu zahřmělo.

„Dobrá, dobrá,” zabručel Elánius. „To byl jen takový nápad. Tolik jsem toho zase neřekl.”

Errol se zarazil uprostřed přežvykování.

Jeho hlava se pomalu a tiše obrátila k nebi, jako by se pohybovala v dokonale naolejovaném ložisku. Dráček zíral na něco, co vypadalo jako skvrna prázdného vzduchu. Nic jiného se o tom říci nedalo. Elánius se slabě otřásl. To bylo nesmyslné.

„Koukni, žádné nesmysly,” naklonil se k Errolovi. „Vždyť tam nic není.”

Errol se začal třást.

„Je to jen obyčejný déšť,” uklidňoval ho Elánius. „No tak, dojez si svou láhev. Dobrá lahvička.”

Z dráčkovy tlamky se vydralo tiché zapištění. „Tak dobrá, podívej, já ti něco ukážu,” přesvědčoval ho Elánius. Rozhlédl se kolem a uviděl jednu s Kolíkových uzenek. Ležela na místě, kam ji odhodil jeden z hladových zákazníků, který po prvním soustu zjistil, že takhle hladový nebude nikdy. Elánius ji zvedl.

„Koukej,” řekl Errolovi a hodil uzenku vzhůru. Sledoval křivku, po které proletěla, a byl si jistý, že měla dopadnout zpátky na zem. Rozhodně neměla v půli cesty zmizet, jako kdyby ji vhodil do nějakého tunelu na obloze. A když už se to stalo, neměl na něj ten tunel zírat.

(...)

(Terry Pratchett, Úžasná Zeměplocha - Stráže! Stráže!)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville