Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
(9)
Vůz zarazil na vrcholu kopce před vysokými dvoukřídlovými vraty z tepaného železa, za nimiž stál malý domek. Dveře domku byly dokořán a ve žlutém světle stál vazoun v plášti a klobouku, hluboko staženém do čela. Pomalu vyšel ven do deště, ruce v kapsách. Déšť mu stékal po nohou a albín se opřel o sloupek vrat, cvakaje zuby. Vazoun se zeptal: "Co chcete? Poslouchám."
"Hoď kostrou, bráško. Pan Conant chce navštívit tvýho šéfa."
Muž za vraty si odplivl do mokré tmy. "A má bejt? Copak nevíte, kolik je hodin?"
Conant pojednou otevřel dvířka auta a přešel ke vratům. V prostoru mezi hlasy a autem šuměl déšť. Malvern pomalu otočil hlavu a poklepal Jean Adrianovou na ruku. Prudce mu ji odstrčila. Zašeptala: "Blázínku... ach, vy blázínku!"
Malvern vzdychl.
"Báječně se bavím, andílku. Báječně."
Muž za vraty vytáhl klíče na dlouhém řetízku, odemkl a otevřel vrata dokořán, až zarachotila v závěsech. Conant a albín se vrátili k vozu. Conant se zastavil s podpatkem zaháknutým na stupátku. Malvern vytáhl z kapsy velkou plochou láhev, ohmatal ji, jestli neutrpěla újmu, a odšrouboval uzávěr. Napřáhl ji k dívce. "Dejte si na kuráž."
Neodpověděla mu, nepohnula se. Malvern se napil sám, láhev zastrčil a přes Conantova široká záda pohlédl na rozlehlý park zmáčených stromů a hrozen osvětlených oken, který jako by visel na obloze.
Z kopce k nim sjížděl vůz, probodával reflektory vlhkou tmu, zabočil k sedanu a zastavil vedle něho. Conant k němu přistoupil, vstrčil hlavu dovnitř a něco řekl. Vůz zacouval, obrátil se zpátky na příjezdovou cestu, šplouchl světly na zeď parku, zmizel a znovu se objevil na konci příjezdové cesty jako bílý ovál, tvrdě se odrážející od kamenného podjezdu pro kočáry.
Conant nasedl do sedanu a albín vjel za druhým vozem na příjezdovou cestu. Nahoře na kulatém vybetonovaném parkovišti, lemovaném cypřiši, všichni vstoupili.
Velké dveře, k nimž vedlo několik schodů, byly otevřené a v nich stál muž v županu. Targo, pevně svírán dvěma muži, právě stoupal po schodech. Neměl ani klobouk, ani plášť, a jeho rozložitá postava v bílém saku se obrovitě tyčila mezi oběma pistolníky.
Ostatní ho následovali vzhůru po schodech. Komorník v županu je zavedl halou, na jejíchž stěnách visely vedle sebe portréty něčích předků, a pompézním malovaným foyerem do další chodby a do dřevem vykládané pracovny s tlumenými světly, těžkými závěsy a hlubokými koženými křesly.
Za velkým tmavým psacím stolem, umístěným ve výklenku, který tvořily nízké, vyčnívající police s knihami, stál nezvykle vysoký hubený muž. Jeho bílé vlasy byly tak husté, že tvořily jednolitou hmotu. Měl malá, přímá, zatrpklá ústa, černé mělké oči a bílý vrásčitý obličej. Trochu se hrbil a jeho téměř nepřirozeně vyzáblá postava byla zahalena do modrého manšestrového županu lemovaného saténem.
Komorník zavřel dveře a Conant je znovu otevřel a kývl bradou na oba muže, kteří přivedli Targa. Odešli. Albín se postavil za Targa a vrazil ho do křesla. Targo se tvářil netečně, nejapně. Na tváři měl špinavou šmouhu a v očích omámený výraz.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů