Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

K Matějovým povinnostem patřilo i doprovázet babičku Marii několikrát ročně na schůze protifašistických bojovníků. Babička se na tuto událost vždy oblékla mimořádně slavnostně, což znamenalo, že kromě bílé blůzy byla od šátku na hlavě až po střevíce celá v černém. Matěj ji vodíval na tramvaj a jezdil s ní přes půl města až k jakési veliké a ponuré budově, před níž na ni čekával na lavičce, kde si krátil čas pozorováním ostatních babiček a dědečků, co sem přijížděli. Někteří z nich nevypadali ani moc staře a sešle.

Přemítal o tom, že někteří vypadají dokonce pěkně vypaseně a zdravě. Člověku se ani nechce věřit, že tamhleten tlusťoch trpěl v koncentračním táboře. Ale asi ano, jinak by tady přece nemohl být. Možná že ho zavřeli už jako dítě, a když ho pustili a on se vrátil domů, hodně jedl a pil, aby si vynahradil to, jak ho předtím mučili hlady. To si říkal Matěj a sledoval nesmírně tlustého muže, který všem příchozím podával ruku a volal: „Čest!“

Těžko říct, jak to s tím pánem bylo. Babičky se na to zeptat nemohl, protože s ní o tomhle moc řeč nebyla. Většinou potom, co vyšla ven, jen plakala. Když se cestou domů trochu uklidnila a Matěj se jí ptal: „Jaká byla schůze, babičko?„“ zpravidla se na něj slabě usmála, pohladila ho po hlavě a odpověděla: „Hezká…“

„A kdo tam mluvil?“ chtěl vědět Matěj a ona říkávala: „To já nevím, chlapče. Ale mluvil hezky. Moc hezky mluvil.“

Až po několikáté cestě mezi protifašistické bojovníky si Matěj uvědomil, jak to vlastně s babičkou Marií je, a přestal se jí zbytečně vyptávat.

Pokaždé když po schůzi přišli domů, zvala Matěje na svačinu. To pro něj byly vždycky velmi krušné chvilky, protože babička Marie měla ve zvyku mazat máslo na chleba palcem. Matěj si nemohl pomoci, ale jak měl babičku rád, tohle ho ničilo. Těžko překonával nutkání zvracet, když v puse pomalu převaloval kousky chleba s máslem a s marmeládou, kterou babička nabírala zlehka prsty z malého plechového hrnečku, na němž bylo na zašlé lepicí pásce inkoustovou tužkou napsáno Věnují spolutrpitelky z Terezína.

Babička připravovala svačinu s posvátnou úctou, takže Matěj si připadal jako nejsprostší vyvrhel, když rozmělněná sousta plival do dlaně a vyhazoval otevřeným oknem ven.

A protože byl pokrytec a nadprůměrný herec, nakonec děkoval za všechno natolik srdečně a přesvědčivě, že mu babička ochotně namazala další krajíc a pobídla ho k jídlu se slovy: „To je dobře, že ti chutná, chlapče, to je moc dobře…“

Matěj, který se vždycky takhle chytil do vlastní pasti, pak seděl, se zamračeným výrazem pozoroval talířek, co mu babička postavila hned vedle rádia (jeden jeho knoflík byl stále opatřen informací o tom, že poslech cizích stanic se trestá smrtí), a přemýšlel, jak on sám bude asi jednou hrozivě potrestán za to, že říká věci, které si nemyslí.

(Petr Šabach, Babičky)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville