Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Emil Neplecha říkali jednomu malému chlapci, který bydlel v Javorově. Byl to divoký a umíněný kluk, ne tak hodný, jako jsi ty, kdepak! Ačkoli podle toho, jak vypadal, by každý hádal, že je to moc hodný chlapeček. Když ovšem právě nekřičel. Měl kulaté modré oči, kulaté tvářičky jako růžičky a světlé kudrny. Všechno na něm bylo takové milounké, řeklo by se učiněný andílek. Ale to by byla mýlka! Bylo mu pět, byl silný jako býček a bydlel v jižním Švédsku na statku Kočindě ve vesnici Javorově. A mluvil jihošvédsky, chudinka; ovšem za to vlastně nemohl, tak totiž v jižním Švédsku mluví všichni. Když chtěl čepici, neřekl jako ty: „Já chci čepici!“ Řekl zpěvavě: „Já chci svou čepičku!“ Ta jeho čepička byla čapka s černým štítkem a modrým dýnkem, a vlastně dost ošklivá. Tatínek mu ji jednou koupil, když jel do města. Emil měl z té čapky radost, a když si měl jít večer lehnout, říkal: „Já chci svou čepičku!“ Mamince nebylo moc vhod, že si Emil bere čapku do postele, chtěla ji uložit na poličku v předsíni, ale kdež! Emil se dal do takového křiku, že ho bylo slyšet po celé vesnici: „Já chci svou čepičku!“

A Emil spal se svou čapkou noc co noc celé tři neděle. Nu, nakonec to taky šlo, i když pak už byla čepice úplně zmačkaná. Hlavně že Emil prosadil svou, na tom mu totiž vždycky moc záleželo. A především mu záleželo na tom, aby neprosadila svou maminka. Jednou o vánocích se pokusila vnutit Emilovi zadělávané fazole, protože jíst zeleninu je přece zdravé, ale Emil že ne.

„To snad v životě nechceš jíst zeleninu?“ zeptala se maminka.

„Proč by ne?“ odpověděl Emil. „Ale musí to být opravdovská zelenina.“

A šel a potichoučku se posadil za vánoční stromek a začal ho okusovat. Brzy toho ovšem nechal, protože ho jehličí píchalo do pusy.

Tak takovýhle paličák byl Emil. Chtěl točit s maminkou i s tatínkem a s celou Kočindou a něj radši i s celým Javorovém, jenže Javorovští se nedali.

„Chudáci Svenssonovi, že zrovna oni mají takového nezvedence,“ říkali. „Z toho jaktěživo nic nebude.“

To si tehdy mysleli Javorovští. Ale kdyby tak byli věděli, co z Emila jednou bude, to by mluvili jinak! Kdyby tak byli věděli, že až vyroste, bude předsedou obecního výboru! Ty asi nevíš, co to je, být předsedou obecního výboru, ale je to něco moc důležitého, na to můžeš vzít jed, nu, a Emil se takovým předsedou v budoucnu opravdu stal.

Ale teď zůstaneme u toho, co se dělo, když byl Emil malý a bydlel na statku Kočindě ve vesnici Javorově v jižním Švédsku se svým tatínkem, který se jmenoval Anton Svensson, se svou maminkou Almou Svenssonovou a se svou mladší sestřičkou Idou. Na Kočindě měli ještě čeledína, který se jmenoval Alfréd, a děvečku, která se jmenovala Lina. Před mnoha lety, když byl Emil malý, byli totiž v Javorově a všude jinde na světě ještě čeledínové a děvečky. Čeledínové orali, starali se o koně a voly, sváželi seno a sázeli brambory, a děvečky dojily krávy, myly nádobí, drhly podlahy a zpívaly dětem.

(...)

(Astrid Lindgrenová, Emil Neplecha)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville