Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

VI

Když se pan Zagłoba ocitl v čele svého oddílu sám, přišlo mu pojednou nějak nevolno, ba dokonce bylo mu přímo hrůzně, a byl by za to dal nevím co, kdyby měl vedle sebe Skrzetuského, Wołodyjowského nebo pana Longina, kterým se v duchu převelice obdivoval a při nichž se cítil zcela bezpečen, tak slepě věřil v jejich důmysl a statečnost.

Proto jel zpočátku v čele svého oddílu dosti zachmuřen a rozhlížeje se podezřele na všecky strany, v myšlenkách měřil nebezpečí, do něhož mohl upadnouti, i bručel si:

„Bylo by rozhodně veseleji, kdyby někdo z nich byl zde. Každý z nás je od Boha k něčemu určen, k čemu byl stvořen, ale ti tři se měli narodit střečky, protože rádi sedají na krev. Jim je na vojně zrovna tak jako jinému u džbánu nebo jako rybám ve vodě. To je voda na jejich mlýn. Mají lehká břicha, ale pádné ruce. Skrzetuského jsem viděl při práci a vím, jak je peritus. Mačká lidi jako mnich růženec. Je to jeho zamilované řemeslo. Ten Litvín, co nemá vlastní hlavy a hledá tři cizí, ničeho nevydává v nebezpečí, nejméně znám toho malého pudivítra, ale to je jistě pořádný štírek, soudě dle toho, co jsem viděl u Konstantinova a co mi o něm vyprávěl Skrzetuski – to je jistě štírek! Naštěstí ubírá se ode mne nedaleko, a tak si myslím, že nejlíp udělám, když se s ním spojím, neboť, vím-li kudy se mám dát, ať mne kachny rozčvachtají!“

Pan Zagłoba měl pocit úplné opuštěnosti na světě, až se jemu samému zželelo vlastní osamělosti.

„Tak je to, tak!“ bručel si. „Každý má, na kom by zrakem spočinul, ale já? Ani kamaráda, ani otce, ani matku. Jsem sirotek a konec!“

V té chvíli přiblížil se k němu strážmistr Kosmacz: „Urozený pane veliteli, kam vlastně táhneme?“

„Kam táhneme?“ opakoval pan Zagłoba. „Co?“

Pojednou se vzpřímil v sedle a zakroutil si knír.

„Do Kamence, jestli totiž bude to má vůle! Rozumíš, urozený pane strážmistře?“

Strážmistr se uklonil a ustoupil mlčky do řad, nemoha si vysvětliti, proč se velitel dopálil, pan Zagłoba pak obdařil své okolí několika hroznými pohledy, pak se uklidnil a bručel si dále:

„Půjdu-li do Kamence, dám si na paty po turecké módě vysázet sto ran holí. Fí, fí, kdyby tak u mne byl některý z těch tří, cítil bych v sobě větší kuráž. Co si počnu se stem lidí? Raději bych byl docela sám, protože pak člověk doufá ve fortele. Ale teď je nás příliš mnoho, abychom bojovali fortelně, a zase příliš málo na obranu. Tuze neblahá myšlenka napadla pana Skrzetuského, aby výpravu rozdělil. Kam se poděju? Co je za mnou, to vím, ale kdo mi poví, co je přede mnou, a kdo mi zaručí, že mi tam nepoložili ďáblové nějaká osidla? Krivonos a Bohun, povedená dvojice! Aby je čerti vzali! Bože, chraň mne aspoň před Bohunem! Skrzetuski si přeje, aby se s ním sešel – vyslyš ho, Pane! Přeju mu, čeho si přeje sám, jsem jeho přítel – amen! Dokobrtám se ke Zbruči, vrátím se do Jarmolinců a přivedu jim zajatců víc, nežli sami chtějí. O to není nouze!“

(...)

(Henryk Sienkiewicz, Ohněm a mečem II)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville