Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

5   ZRŮDA

Nebylo to jednoduché, najít si nějaké rozptýlení, když jsem byl zavřený v naprosté tmě, úplně nahý, na nějakých dvou čtverečních metrech podlahy. Většinu času jsem pochopitelně trávil spánkem, ale mnoho odpočinku mi nepřinášel – narovnat najednou celé tělo nebylo možné. Když loď plula na sever, usadil se uvnitř chlad; když se znovu obrátila na jih, stala se z kobky potírna, v níž pot stékal nejen z mého těla, ale také ze stěn. Pach soli byl všudypřítomný.

Ale mohlo být i hůř. Slunce jsem sice nespatřil téměř pět měsíců, ale jídlo jsem dostával a naučil jsem se být vděčný za jemné příchutě červy prolezlého masa a plesnivého chleba. Každé ráno mi spouštěli vědro s vodou; večer pak vědro s jídlem. Když jsem vědro vyprázdnil, znovu jsem je naplnil, rozhodnut udržet si celu co nejčistší, přestože nic nevidím. Myslím, že je vypláchli v mořské vodě, než mi je znovu naplnili jídlem a pitím. I ten nejkrutější farmář si dává záležet, aby mu dobytek neonemocněl.

Zvuky jsem slyšel. Mým jediným kontaktem s jinými lidmi se staly zvuky přicházející shora a zdola: výkřiky hádajících se mužů, praskání plachtoviny ve větru; ranní a večerní modlitby, kdy posádka neodbytně zpívala a recitovala a někteří muži se plačtivě zpovídali kapitánovi; nadávky a spory, žerty, nemotorné pokusy o svádění mezi muži, kteří byli tak dlouho na moři, že jim jiní muži začali připadat krásní. Postupně jsem se dozvěděl jména veškerých členů posádky. Mezi Roosem a Ohrňnosem byla trvalá hádka, kterou jsem považoval za přátelské škádlení, dokud jedné noci nepřišel ke slovu nůž a Roos nezemřel přímo na mém poklopu. Než palubu umyli, krev prosakovala. Slyšel jsem, jak Ohrňnos prosil o milost, než ho pověsili za palce, a tak dlouho mu stříleli šípy do končetin, až vykrvácel. Zvláštní bylo, že naříkal a prosil jen do prvního šípu. Pak jako by si uvědomil, že větší bolest už nemůže přijít, že mu nic horšího udělat nemohou. Začal vyprávět vtipy a posmívat se střelcům. Těsně před smrtí pak vyprávěl dojemný příběh o své matce, který ve většině mužů vzbudil melancholii. Někteří se bezostyšně rozplakali. Myslím, že v tu chvíli ho konečně nechali zemřít a poslali mu šíp do srdce. Zvláštní lidé, krutí a zároveň soucitní, silní a slabí, tak rychle přecházející z jednoho extrému do druhého, že jsem nedokázal předem odhadnout, jak se zachovají.

Jedinou výjimkou byl kapitán, který v tom moři zmatku představoval ostrov síly. Byl jako otec na lodi plné dětí. Trpělivě naslouchal jejich nářkům, urovnával jejich hádky, odpouštěl jim hříchy, vysvětloval jim, co mají dělat, a kromě těch nejjednodušších věcí za ně o všem rozhodoval. Obdivoval jsem ho, protože jsem ho málokdy slyšel rozhněvaného, a když, tak krátce, aby udělal dojem. Nikdy nezakolísal, nikdy neustoupil. Vždycky jsem na palubě poznal jeho kroky. Krok, krok, krok, v přesném rytmu. Vypadalo to, jako by ho i kluzká paluba poslouchala a on nemusel se vzdouvajícím se mořem dělat žádné kompromisy. Připomínal mi otce a probouzel ve mně touhu po domově.

(...)

(Orson S. Card, Zrada)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville