Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola třicátá druhá
SETKÁNÍ U KYKLOPA

Duncan věděl, co má očekávat, nebo si to alespoň myslel, ale stejně ho realita ohromila. Připadal si jako malé dítě v lese obrovských kovových stromů, které se rozprostíraly všude kolem, kam jen oko dohlédlo. Každý z jednotlivých „stromů“ měl poněkud zašpičatělý kmen, který byl padesát metrů vysoký a obtáčelo ho schodiště až na plošinu, na které bylo pohonné zařízení. Nad tím vším se tyčil velikánský – přesto však velmi přesný – sto metrů široký disk, který obsahoval samotnou anténu. Byl namířen směrem k obloze, když se pokoušel zachytit signály z hlubin vesmíru.

Anténa 005, jak i její číslo ukazovalo, byla blízko středu seskupení, ale pouhým zrakem se to nedalo odhadnout. Ať se Duncan podíval kterýmkoli směrem, ztrácely se v dálce řady ocelových věží, až nakonec utvořily jedinou kovovou stěnu.

Celý ohromný projekt byl zázrakem preciznosti inženýrství v měřítku, které nikde jinde na Zemi neexistovalo. Bylo tedy pochopitelné, že mnoho klíčových součástí bylo vyrobeno ve vesmíru. Odlehčené kovy a krystalová vlákna, které dodávaly parabolickým reflektorům pevnost spojenou s lehkostí, se daly vyrobit jen v orbitálních továrnách s nulovou gravitací.

Duncan se obrátil na svého průvodce, který ho provezl labyrintem přístupových tunelů na malém skútru s chemickým pohonem.

„Nikoho nevidím,“ postěžoval si. „Jste si opravdu jist, že je tady?“

„Tady jsme ho před hodinou zanechali. Bude u montáže předzesilovače, nahoře tam na té plošině. Budete muset křičet, zde nejsou žádná rádia povolena.“

Duncan se musel pousmát nad dalším příkladem toho, jak vedení KYKLOPA přijímalo skoro fanatická opatření, aby ho ochránilo před rušením rádiových vln. Požádali ho, aby jim předal své hodinky, aby nebyly jejich slabé elektronické impulsy zaměněny za signály vysílané cizí civilizací ze vzdálenosti několika set světelných let. Jeho průvodce měl na ruce pružinový chronometr – první, který kdy Duncan viděl.

Duncan si spojil ruce kolem pusy, naklonil se dopředu ke kovové věži, která se nad ním tyčila, a zakřičel: „Karle!“ Za zlomek vteřiny se k němu ozvěnou od vedlejší antény zpátky vrátilo „K“ a potom zaznělo slabě ozvěnou od dalších antén. Pak nastalo ještě pronikavější ticho než předtím. Duncan ho již neměl chuť znovu narušovat.

A ani nemusel. Padesát metrů nad ním přistoupila k zábradlí kolem plošiny nějaká postava a nesla si s sebou ten povědomý zlatý záblesk.

„Kdo je tam?“

Kdo si asi tak myslíš? zeptal se Duncan sám sebe. Bylo ale těžké rozpoznat člověka pohledem kolmo z výšky a i hlasy se v tomto nelidsky obrovském místě deformovaly.

„Tady Duncan.“

Nastalo ticho a jemu se zdálo, že trvalo alespoň minutu, i když ve skutečnosti mohlo jít jen o několik vteřin. Karel byl očividně překvapen, i když touto dobou si musel být skoro jist, že Duncan o jeho přítomnosti na Zemi ví. Potom odpověděl: „Mám něco rozpracovaného. Pojď nahoru, jestli chceš.“

(...)

(Arthur C. Clarke, Impérium)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville