Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
3
Je snad na místě připomenout, že se udržuji v kondici. Nemám ani jeden ochablý sval, ani jeden tučný fald. Ochablá těla a měkké ruce na mě působí odpuzujícím dojmem. Když piju a bdím, vynahradím to jinak. Nějaký zbytek mizící sebeúcty si chci zachovat. Podnikl jsem dlouhé výpravy s mapou, kompasem a chlebníkem, delší a nebezpečnější, než by asi kdo hádal. Pokud někdy dosáhnu pocitu nejčistšího tělesného štěstí, je to na hřbetě ušlechtilého koně či na Eláintarhantie, když jedu podél zálivu, stromy se barví do žlutozelena a já si už vypil svou černou kávu a vykouřil první dýmku.
Řekl jsem: tělesné štěstí. To je také bezpochyby nejčistší a nejtrvalejší lidské štěstí. Blízkost milované ženy mě nečiní šťastným, neboť vášeň je stejně velkým utrpením jako štěstím. A o duši se nestarám.
Není děsivější představy než myšlenka na věčný život, když ji jednou zkusíte domyslet do konce.
Je otřesné vědět, jak lehce může lidský duch prchnout člověku z úst, bez výkřiku, jako se vaječná skořápka rozdrtí o tvrdý povrch.
A jiného zas nechce duch za nic opustit, byť by žebral nebo se modlil.
Jako Jussi N., který byl tehdy na tom bídném útěku střelen do břicha a vezli jsme ho celé dny na saních po zimní cestě, až měl modré tváře a jeho tělo se svíjelo jako červ, když žebral o smrt. Nemohl jsem se na to dívat a zapomněl jsem svou pistoli vedle něho v saních. Já však nemám nikoho, kdo by mi prokázal stejnou přátelskou službu.
Občas se setkám s bývalými kamarády a znám všechny stupně nenávisti, podezřívavosti, neshod, závisti a názorové různosti. Můžeme si dát sklenku i dvě, teď, když už nemusím u nikoho žebrat o peníze, jen abych přežil. Mnozí z nich dokonce vystoupili vysoko po společenském žebříčku. Někteří zůstali v armádě a udělali kariéru nebo ustrnuli na místě. Mnozí se mi ztratili z dohledu, stali se z nich úředníčci kdesi na venkově. Jiní zmizeli beze stopy v cizině. Už tehdy dávno, dřív než smrt a sanatoria stačily pořádně proklestit naše řady, se zdálo, že ti, kdo něco znamenají a o něčem rozhodují, nepovažují náš boj za žádnou zásluhu. Byli jsme nedůvěryhodné a nevypočitatelné elementy. Nebo že bych se mýlil?
Teď jsme už staří, muži jako my stárnou rychle a pro nikoho už nepředstavujeme nebezpečí. Jsme vyrovnaní. Zůstali jenom ti nejpřizpůsobivější.
Ale cosi společného přece jen máme. S jistou dávkou zvědavosti jsem si toho všiml někdy nad sklenkou, na ulici, na úřadě, ve vlaku.
Cosi ve výrazu očí, v držení hlavy, snad ve způsobu řeči. Cosi v nás je stále ještě stejné. Mnozí z nás mají domov a děti a šedivé vlasy, ale to něco zůstává.
Co to vlastně je? Nevím. Ale přemýšlel jsem o tom nedávno, když jsem slyšel, že se K. zastřelil. Podle mnohých to byl podivný případ.
Byl major, žil v dobré shodě se ženou a měl dvě děti; pokud se vědělo, nepil příliš ani neměl nijaké zvláštní dluhy. Na žádný vnější důvod k té události nemohla přijít ani jeho žena. Ale jednoho večera, právě letos na jaře, seděl u otevřeného okna a četl. Kniha zůstala na podlaze vedle křesla. Jen si vzal ze zásuvky pistoli a střelil si kulku do hlavy. Střízlivý, při plném vědomí. A přitom se mu zdánlivě všechno dařilo.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů