Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

XXVIII.

Také své sedmnácté narozeniny strávil Dov v táboře za ostnatým drátem. Byl to pro něj den jako všechny ostatní. Ležel ve své kóji, civěl do prázdna a nepromluvil. Od chvíle, co ho násilím odvlekli ze Země zaslíbené, nikdo od něho neslyšel ani slovo. Dlouhé týdny v toulonském přístavu jeho nenávist jen prohloubily.

Tady v Caraolu se členové Palmachu, sociální pracovníci, lékaři, učitelé a vůbec různí lidé snažili proniknout krunýřem jeho zatrpklosti, ale Dov už nikomu nevěřil a nechtěl, aby se k němu někdo přiblížil. Ve dne mlčky ležel ve své kóji, v noci se bránil spánku, protože ho pak přepadaly hrůzné sny. Znovu a znovu se mu zdálo, že je zase v Birkenau a prožívá okamžik, kdy se otevírají dveře plynových komor. Dokázal celé hodiny sedět a civět na číslo vytetované na levém předloktí: 359195.

Šikmo na protější straně stanové uličky bydlela dívka. Bylo to nejhezčí děvče, jaké kdy viděl. Ale to nebylo nic divného, protože tam, kde dosud žil, ženy nemohly být krásné. Dívka pracovala v mateřské školce a měla na starosti spoustu malých dětí. Pokaždé, když Dova spatřila, usmála se na něj a zřejmě se ani nezlobila, ani ho neodmítala, jako to dělali ostatní. Děvče se jmenovalo Karen Hansenová-Clementová.

Karen se zajímala o to, co s Dovem vlastně je a proč nechodí na vyučování ani na sportovní hry. Varovali ji před ním a radili jí, aby si ho raději nevšímala. je to prý „beznadějný případ“ a možná i nebezpečný chlapík. Na Karen to všechno mělo právě oapčný účinek. Věděla, že Dov byl v Osvětimi, a měla s ním proto upřímný soucit. Už několikrát se jí podařilo získat důvěru mladých lidí, s nimiž si ostatní nevěděli rady. Někdy uvažovala, že by možná bylo lepší nechat Dova na pokoji, ale s každým pohledem na jeho stan vzrůstal její zájem o něj.

Byl horký den. Dov ležel celý zpocený ve své kóji a hleděl do prázdna. Najednou sebou trhl. Měl pocit, že je někdo nablízku. Když spatřil ve svém stanu Karen, ztuhl.

„Přišla jsem se tě zeptat, jestli bys mi mohl půjčit kbelík na vodu,“ ozvala se Karen. „Moje vědro teče a za chvíli přijede cisterna.“

Dov na ni beze slova civěl a jen nervózně zamžikal.

„Ptám se tě, jestli si můžu půjčit tvůj kbelík.“

Dov místo odpovědi něco zabručel.

„Co to má být - ano či ne? Ty snad neumíš mluvit?“

Dívali se na sebe jako dva bojovní kohouti. Karen už začínala litovat, že sem vůbec chodila. Zhluboka se nadechla.

„Jmenuju se Karen,“ řekla. „Bydlím šikmo naproti.“

Dov ještě stále nepromluvil, jen se na ni mlčky díval.

„Tak můžu si tedy ten kbelík vzít, nebo ne?“

„Co tady vlastně chceš? Taky sis přišla zařečnit?“

„Ne,“ odpověděla Karen, „přišla jsem, protože si chci vypůjčit kbelik. Kvůli tobě opravdu řečnit nebudu.“

Dov se otočil, posadil se na okraj kóje a kousal si nehty. Její přítomnost ho odzbrojovala. Ukázal rukou na kbelík na zemi. Karen ho zvedla a Dov se na ni ze strany rychle podíval.

(...)

(Leon Uris, Exodus)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville