Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub) za 528 238 Kč (-55%)
Náhodná ukázka:
K večeři jsem si udělal nastrouhanou mrkev s nastrouhaným jablkem a spoustou citrónový šťávy – syntetický – bohužel. Pergilo říkal, že opravdový citróny už neexistujou. S jídlem je to pořád horší a horší. Ráno se sice dají sehnat rohlíky, ale prej to už dlouho nevydrží, říkala ta mašina, co je dělá a prodává – není odbyt. Pak se prý budou péci jen výživné a stoprocentně zdravé suchary…, hm a taky stoprocentně nejedlé. Zeleninu pěstujeme u Pergila ve skleníku. V jednom z jeho skladišť je taky síla zaprášenejch plechovek pravýho EARL GREY, prastarýho, ale pořád strašně dobrýho čaje. To, co dneska vydávají za čaj oficielně, by se snad hodilo akorát na chemickou válku proti krysám – teda kdyby ještě nějaký žily. Do předslazený vody z kohoutku hodíte pytlíček s čímsi tmavým uvnitř a zamícháte. Rozpustí se i ten pytlíček a ačkoliv je z nějaké stoprocentně nezávadné umělé hmoty, substance v hrnečku vzniklá smrdí igelitolem. Tenhle "čaj" je snad ještě větší srágora než instantní kafe. Fuj, fuj a třikrát fuj. Ale velkáčům a instanťákům šetří jejich vzácný čas.
Mrkev s jablkama je sice lahůdková dobrota, ale stejně už se těším na jahody. Ale ty budou až v létě. Léto se pozná podle toho, že se posouvaj hodiny a Pergilovi zvětšej příděl elektriky, takže může zvednout teplotu ve skleníku – a to pak vyrostou i jahody. Jó léto, to jsou taky Dávačky. To se vždycky na zdi u nás v koobytě objeví umělohmotná větvice a oba moji velkáči i instanťák, co dřív byl můj brácha, zůstanou jeden celej den (považte, celej den!) doma. Je to jeden jedinej den z celýho roku, kdy je vidím, jinak je občas a spíš jen náhodou potkávám.
Dávačky… jó; já vím, že se jim kdysi dávno (podle Legendy) říkávalo Vánoce, a že s dárkama nechodil Velký Teflonový Pytel, ale nějakej pán, ale ten se někam ztratil a ani Pergilo už neví kam. Asi umřel. Na Dávačkách je hrozně fajn to těšení. I když předem vím, že pod Plastvětvici zase dostanu hromadu syntetickejch ponožek, ve kterejch je stejně zima na nohy. Naštěstí jsou druhej den ještě jedny Dávačky – u Pergila v hračkárně. Ten tam má spousty nádhernejch věcí, který si stejně nikdo nekupuje. Instanťáci si hrajou nanejvejš se Sbírkou úloh z balistiky a těch pár šprčkounů se tak daleko bojí jít – a stejně by to nevytrhli.
Dojedl jsem mrkev a už jen tak zírám z okna. Tmavý nebe těžce visí nad světem. Přes ulici je jenom smutně šedivej blok, dlouhej jako ten náš – skoro tři kilometry. Vždycky, když si uvědomím, že za těma černejma oknama, který se naráz rozsvítěj až ve dvacet jedna třicet přesně, za těma oknama jsou stovky a tisíce a statisíce instanťáků a ještě mnohem a mnohem větší tisíce velkáčů, tak mi po zádech mezi lopatkama přejede mrazivě měkká tlapka strachu. Jenom když se přitisknu pravou tváří na studený sklo a úplně, ale úplně vykroutím oči, je v protějším, teď v hustejch stínech utopeným bloku vidět malinká žlutá jiskřička. Tam bydlí malá Adélka. Jiskřička světla se udrží, jen co dokážu zadržet dech – pak se zvolna zamlží a rozplyne se v nic. Vyhodím talíř s vidličkou do odpadu a jdu černým koobytem spát.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů