Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Druhý den krátce po obědě po nás nějaký vrtulník vypálil raketu – byl ale tak daleko, že jsem si málem stačil uvařit čaj, než k nám dolétla – počítač ji sestřelil vulcanem na sedmdesát metrů.

Od té doby stále jedeme v okraji radarového kuželu.

„Ti si troufají, mít puštěné radary takovou dobu,“ řekl Ten druhý.

„Z toho plyne, že okolí bylo vyčištěno od protileteckých pastí.“

„Z toho plyne, že by tu po dlouhé době mohli být i Cizinci,“ řekl Ten druhý.

Od té chvíle jsem radši co nejvíc času trávil v řidičském křesle. Ale mimo vrtulníků, střídajících se v radarovém sledování, se nic zvláštního nestalo.

* * * * *

Už dávno jsme vyjeli z džungle a cesta strmě stoupala do hor. Nízké mraky zůstaly za námi jako šedá poklička nad pralesem, a po týdnech zas bylo vidět slunce a za saladinem se prášilo. Suché nerovnosti jsou mnohem tvrdší než rozbahněné.

Dojeli jsme na náhorní plošinu a všude rostla nažloutlá, přes metr a půl vysoká tráva a monotónně šustila. Podle směru, odkud přilétaly vrtulníky, jsem už dva dny dost přesně tušil, kde je Ruffusovo sídlo – připadalo mi, že nad nás warbirdy posílá jen kvůli tomu, abychom ho, když už jsme se dostali tak daleko, neminuli.

Zrovna jsem jedl bramboráky z ovesných vloček s trochu plesnivou, osolenou marmeládou, když se ve sluchátkách, která si už nesundávám ani na spaní, ozvalo divné zapraskání.

„Co to je?!“ vyskočil jsem od stolu a hnal se ke křeslu.

„Bylo navázáno vnější rádiové spojení. Přijmete hovor?“

„Ne. Ano! Kdo sakra...!“ úplně mne to vyvedlo z míry – vnější hovor!

„Příteli? Vy v tom nezničitelném přístroji, slyšíte mě?“ Byl to hlas generála Ruffuse. Z přihrádky s nenávistí prošlehl rudý plamen.

„Ano, příteli, slyšíme tě.“

„Slyšíme?“ Ruffus hlasitě a posměšně zafuněl. „Snad si nemyslíte, že nevím, že jste sám.“

„A víš to? Náfuko?“

„Neškodilo by trochu úcty!“ Ruffusův hlas práskl jako bič. Pak se asi silou vůle ovládl, protože promluvil zase klidně: „Ale proč vám volám...,“ odmlčel se: „Podle toho, jak jste se zachoval k mému... hm, řekněme uvítacímu výboru ve starém táboře, nejedete zrovna na přátelskou návštěvu. Ale přesto vám chci dát šanci. Šanci přežít. – Mám totiž eminentní zájem prozkoumat vaše vozidlo. Kdybyste mi to umožnil, zapomněl bych, že jste mi zničil tolik vrtulníků a zabil tolik blízkých spolupracovníků,“ Ruffus se odmlčel. „A přiznávám, nezajímá mne jen vaše vozidlo. Hodil by se mi i člověk vašich kvalit.“

„Komu ‚by se mi‘ hodil?“ řekl jsem. Neprozradím mu, že ho znám. Časem by to mohla být má výhoda.

„Aha, vy mě neznáte. Jsem generál Ruffus. V téhle chvíli jediný vládce Afriky a vbrzku vládce celé Země. Nabízím vám – v rámci subordinace, ale zároveň i v rámci poněkud omezených kvalitních lidských zdrojů – příslušně vysoké postavení v uspořádání budoucího světa... Jaké je vaše jméno?“

„Jsem tvoje smrt!“ vykřikl Ten druhý, než jsem ho stačil zadržet.

(...)

(Jiří Kulhánek, Cesta krve II – Cynik)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville