Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

7
Známé a neznámé

Trvalo týden, než si zvykli na nadmořskou výšku, tak jak Julio sliboval. Chavez vyklouzl z popruhů torny. Ještě to nebyla plná polní, jen třináct kilogramů, ale dávali si na čas, téměř volně uváděli lidi do programu adaptace, místo aby použili násilnější postup. To seržantovi vyhovovalo, protože po třináctikilometrovém běhu dosud poněkud ztěžka dýchal. Ramena ho bolela trochu a nohy bolely docela obyčejně, ale kolem něj nebylo slyšet zvuky zvracení a nikdo už neodpadal. Jen obvyklé brumlání a kletby.

„Nebylo to tak špatné,“ řekl Julio, aniž lapal po dechu. „Ale pořád říkám, že rozdat si to se ženskou je ta nejlepší zabíračka ze všeho.“

„Tos trefil,“ souhlasil Chavez se smíchem. „Všechny ty nepoužívané svaly, jak říkají hoši, co patří do volné váhové kategorie.“

Nejlepší na výcvikovém táboře bylo jídlo. V poli museli k obědu jíst dávky hotového jídla, což byly tři lži za cenu jediné, ale výběr při snídani a při večeři byl v táborové kuchyni přehnaných rozměrů vždycky dobře připraven. Chavez si pokaždé vybral co největší mísu čerstvého ovoce, na jakou se cítil, s pořádnou dávkou cukru, který dodává energii, s obvyklou vojenskou kávou, v níž se obsah kofeinu zdál vždycky zvýšený, aby to byl pro člověka ten pravý životabudič. Pustil se do své mísy na kostky nakrájených pomerančů, grapefruitů a kdovíčeho všeho ještě s chutí, zatímco jeho kamarádi u stolu spořádávali svá mastná vejce se slaninou. Chavez se vydal do fronty na smaženou masovou směs. Slyšel, že uhlohydráty také dodávají energii, a teď, když si téměř zvykl na nadmořskou výšku, mu už pomyšlení na tuk k snídani nedělalo tak moc starostí.

Věci šly dobře. Práce tu byla těžká, ale nebyla tu žádná buzerace s rajóny. Všichni tu byli zkušení profesionálové a jako s takovými se s nimi také zacházelo. Energií při stlaní lůžek se neplýtvalo; všichni seržanti věděli, jak na to, a když roh přikrývky nebyl správně zastrčen, nátlak kamarádů to spravil a obešlo se to bez hulákání nadřízeného důstojníka. Všichni to byli mladí muži, svou práci brali nanejvýš vážně, ale přitom tu vládl duch žertování a dobrodružství. Stále ještě přesně nevěděli, k čemu je vlastně cvičí. Vyskytovaly se nevyhnutelné úvahy a spekulace, šeptané mezi jednotlivými kavalci; postupně se přeměnily v symfonii nočního chrápání poté, co se shodli na nějakém divoce spekulativním nápadu.

Ačkoliv byl Chavez nevzdělaný, nebyl hloupý. Tak nějak věděl, že všechny jejich teorie jsou špatné. Afghánistán byl pryč; tam jít nemohli. A kromě toho tu všichni mluvili plynně španělsky. Převaloval to v hlavě znovu, zatímco plnými ústy žvýkal kiwi - požitek, o němž ještě před týdnem nevěděl, že existuje. Velká nadmořská výška - necvičili je právě tady jen tak pro legraci. To vylučovalo Kubu a Panamu. Nikaragua, snad. Jak vysoké jsou tam hory? Hory mají také Mexiko a ostatní země Střední Ameriky. Každý zde byl seržant. Každý vedl družstvo a na té či oné úrovni velel při výcviku. Každý z nich patřil k lehké pěchotě. Pravděpodobně je tedy pošlou na nějakou speciální výcvikovou akci, cvičit jiné záškodníky. To vypadalo na akci proti povstalcům. Samozřejmě, každá země na jih od Rio Grande měla takový či onaký problém s guerillou. Vyplýval z nevyrovnanosti jednotlivých vlád a ekonomik, ale pro Chaveze bylo vysvětlení prostší a víc k věci - v těch zemích to bylo všechno posrané. Při cestách se svým praporem do Hondurasu a Panamy toho viděl dost; města tam byla špinavá -jeho domovská čtvrť proti nim vypadala jako ráj na zemi. Policie - no, nikdy ho nenapadlo, že by mohl začít obdivovat policii v Los Angeles. Ale místní armády si vysloužily jeho zvláštní pohrdání. Banda líných, neschopných neurvalců. Nijak moc se vlastně nelišili od pouličních gangů, až na to, že všichni měli stejné zbraně; gangy v Los Angeles měly tendenci k individualismu. Dovednost v zacházení se zbraněmi byla zhruba stejná. Voják nepotřeboval žádné zvláštní umění k tomu, aby nějakého chudáka praštil pažbou pušky. Důstojníci - no, neviděl nikoho, kdo by se mohl rovnat poručíku Jacksonovi, který rád se svými lidmi běhal a nevadilo mu, když se zmazal a smrděl jako opravdový voják. Ale byli to právě tamní seržanti, kteří si vysloužili jeho naprosté pohrdání. A byl to právě tamten seržant McDevitt v Koreji, který Dingu Chavezovi ukázal světlo - dovednost a profesionalita se rovnaly hrdosti. A když to člověk domyslel do konce, právem zasloužená hrdost bylo to jediné, co muž má. Byla to právě hrdost, co člověka udržovalo na nohou, co bránilo tomu, aby se nezhroutil při tom zatraceném běhání po horách. Člověk nemohl nechat přátele na holičkách. Člověk nemohl dopustit, aby se na něj přátelé dívali jako na něco menšího než to, co chtěl být. To bylo, krátce řečeno, všechno, co se u armády naučil, a věděl, že totéž by se dalo říci o každém v téhle místnosti. To, na co se připravovali, proto bylo vycvičit jiné k tomu, aby dělali totéž. A tak jejich úkol je docela běžná akce pozemní armády. Z nějakého důvodu pravděpodobně politická, ale Chavez se o politické věci nestaral; stejně neměly nějak moc smyslu - je to tajný úkol. Byl dost chytrý na to, aby věděl, že všechna tahleta příprava, s prstem na rtech, znamená, že v tom je CIA. Tenhle jeho úsudek byl správný. To, v čem se mýlil, byl úkol samotný.

(...)

(Tom Clancy, Jasné nebezpečí)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville