Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Efebci procházeli palácovými nádvořími a obklopovali přitom Omniánce téměř - ale přece jen ne tak docela - jako policejní eskorta.

Bruta viděl, že se Vorbis dusí vztekem. Malá žilka na spánku exkvizitorovy holé hlavy divoce pulzovala.

Jako kdyby na sobě ucítil Brutovy oči, Vorbis otočil hlavu.

„Připadáš mi dnes ráno nějaký neklidný, Bruto,“ řekl.

„Promiňte, pane.“

„Nahlížíš do každého kouta. Hledáš snad něco?“

„Oh. Ne, to já jen ze zvědavosti, pane. Všechno je tak nové.“

„Všechna ta takzvaná efebská moudrost nemá cenu posledního řádku z díla Sedmituchova,“ řekl Vorbis.

„Cožpak bychom neměli studovat díla nevěřících, abychom se pak dokázali lépe vyvarovat cest a nebezpečí pohanských?“ odpověděl Bruta a žasl sám nad sebou.

„Aha. To je velmi svůdný argument, Bruto, který inkvizitori slyšeli mnohokrát, i když v některých případech zněl poněkud nesrozumitelně.“ Vorbis se pohledem vrátil k hlavě Aristocrata, který celou skupinu vedl. „Od naslouchání kacířským myšlenkám k pochybování o skutečné pravdě je jen velmi malý krůček, Bruto. Kacířství je často fascinující a v tom právě leží jeho nebezpečí.“

„Ano, pane.“

„Fí! Nejenže tvoří zakázané sochy, ale ani ty neumějí udělat pořádně!“

Bruta se v sochařství vůbec nevyznal, ale i on musel přiznat, že tentokrát má Vorbis pravdu. Teď, když už mu nepřipadaly tak nové a nezvyklé, protože zdobily každý výklenek a zákoutí, všiml si, že většina z nich vypadá přinejmenším podivně. Bruta si byl skoro jistý, že před okamžikem minuli jednu, která měla dvě levé ruce. Další měla jedno ucho mnohem větší než druhé. Přitom se nezdálo, že by se někdo rozhodl vytesat ošklivé sochy. Bylo zřejmé, že to měly být sochy krásné a dokonalé, ale že to sochař jednoduše nezvládl.

„Támhleta žena, jak se zdá, chová tučňáka,“ řekl Vorbis.

„To je Patina, bohyně moudrosti,“ odpověděl Bruta automaticky a teprve pak si uvědomil, co to povídá.

„Já, ehm, slyšel jsem někoho, jak se o tom zmínil,“ pospíšil si.

„Jistě. Musíš mít skvělý sluch,“ přikývl Vorbis.

Aristocrates se zastavil před překrásně zdobenými dveřmi a obrátil se ke společnosti.

„Pánové,“ ohlásil, „teď vás přijme Tyran.“

„Budeš si pamatovat všechno, co bude řečeno,“ zašeptal Vorbis.

Bruta přikývl. Dveře se otevřely.

Po celém světě jsou vládci, kteří si dávají říkat jmény jako Nejmilosrdnější, Nejosvícenější či pán Nejdokonalejší to či Nejskvělejší ono. Jen v jedné malé zemi byl vládce volen lidmi, kteří ho mohli odvolat, kdykoliv se pro to z nějakého důvodu rozhodli - a ti ho nazvali Tyran.

Efebci zastávali názor, že volební právo by měl mít každý *.

Každých pět let byl zvolen nový Tyran, pokud ovšem mohl dotyčný dokázat, že je čestný, chytrý, citlivý a důvěryhodný. Samozřejmě že okamžitě potom, co byl zvolen, bylo každému jasné, že je to zločinný šílenec a nemá ani tu nejmenší představu o problémech obyčejného

(...)

(Terry Pratchett, Úžasná Zeměplocha - Malí bohové)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville