Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola desátá

Vydal jsem se k majáku. Stoupal jsem po kamenných schodech, které vedly ke dveřím na západní straně. Dveře byly vysoké, masivní a vodotěsné. A zamčené. Asi tři sta yardů za mnou byla malá přístavní hráz. U ní byly uvázány dvě loďky - člun s vesly a plachetnice s kabinou. Jemně se pohupovaly a vzadu za nimi se pod sluncem ozářenou vodou leskla zlatavá slída. Na chvíli jsem se zastavil a díval se na ně. Tak dlouho jsem nic podobného neviděl, že mi připadaly jako zázrak. Zadržel jsem vzlyk, který se mi dral z úst, a polknul.

Otočil jsem se ke dveřím a zaklepal na ně.

Po nekonečně dlouhém čekání jsem zaklepal znovu.

Pak jsem uslyšel zevnitř nějaký zvuk, dveře zaskřípaly v pantech a otevřely se.

Jopin, strážce majáku na mne pohlédl svýma zarudlýma očima a z jeho dechu jsem ucítil whisky. Byl asi pět a půl stopy vysoký, shrbený, připomínal mi Dworkina. Měl vousy dlouhé jako já, ale při jeho malé postavě se zdály ještě delší. Měly barvu kouře, až na několik žlutých skvrn, poblíž jeho vyprahlých úst. Kůži měl pórovitou jako kůru od pomeranče, slunce, voda a vítr ji zbarvily tak tmavě, až se podobala kusu starobylého nábytku. Přimhouřil tmavé oči a zaostřil na mne pohled. Jako spousta lidí, kteří špatně slyší, mluvil poněkud hlasitě.

„Kdo jste? Co tu chcete?“ zeptal se.

Rozhodl jsem se, že zůstanu v anonymitě, když mě v mé sešlé a zarostlé podobně nepoznal.

„Jsem cestovatel, přicházím z jihu a nedávno jsem ztroskotal,“ řekl jsem. „Mnoho dní jsem se držel kusu dřeva, až mě to konečně spláchlo sem na pobřeží. Od rána jsem spal na břehu a teprve před chvílí jsem nabral tolik sil, abych došel k vašemu majáku.“

Popošel ke mně a vzal mě za ruku. Druhou mě objal kolem ramen.

„Tak pojďte dovnitř, pojďte,“ vyzval mě. „Uklidněte se a opřete se o mne, povedu vás.“

Zavedl mě do svého bytu. Vládl zde nepředstavitelný nepořádek. Všude byla poházena spousta knih, plánů, námořních map a kusy námořnické výstroje. Viděl jsem, že Jopin nestojí příliš pevně na nohou, tak jsem se o něj opíral jen natolik, abych zachoval zdání slabosti, které jsem se v něm venku u dveří pokusil vyvolat.

Dovedl mě k pohovce, vybídl, abych si lehnul a odešel zamknout a sehnal něco k jídlu.

Sundal jsem si boty, ale měl jsem tak špinavé nohy, že jsem si je raději znovu obul, abych se neprozradil. Nemohl jsem přece být špinavý, když jsem plaval tak dlouho v moři. Byla tu deka, přehodil jsem ji přes sebe, natáhl se a doopravdy odpočíval.

Jopin se za chvíli vrátil s hranatým dřevěným podnosem, na němž nesl džbán vody, džbán piva, ohromný plátek hovězího a půl bochníku chleba. Smetl věci z desky malého stolku, přirazil mi ho vedle gauče, postavil na něj podnos a pobídl mě; abych jedl a pil.

Neodmítl jsem. Nacpal jsem se až k prasknutí a vyprázdnil oba džbány.

Pak se mě zmocnila příšerná únava. Jopin, když uviděl, jak to na mne padá, souhlasně kývl hlavou s řekl mi, abych šel spát. Usnul jsem dřív, než jsem si to stačil uvědomit…

(...)

(Roger Zelazny, Devět princů Amberu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville