Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

7

Lizzie, věrně a pevně, dorazila svému bratříčkovi na pomoc. Noční hlídač mi dovolil na ni počkat ve své špatně vytápěné místnosti. Dokonce mi uvařil čaj, abych se tolik netřásl. Jeho pes mne ani na chvilku nepřestal výstražně sledovat. Když ručičky nástěnných hodin ukazovaly druhou, řekl, že budu muset odejít, protože se musí vydat na obhlídku. Poděkoval jsem mu a šel - spíš klopýtal -po cestě k přívozu. Tam jsem si sedl ve stínu do kouta na zem, zády ke zdi, rukama jsem objímal kolena. Bylo mi už v životě hůř, ale o moc ne.

Kousek ode mne, za drátěným plotem, se leskla světla na vodě. Zamyšleně jsem se zadíval na břeh. Asi je hodně podobných míst, kde je možné za tmy hodit omámeného člověka do moře, aniž by to kdo zpozoroval. V southamptonských docích jsou celé míle podobných možností.

Přijel fourtrak, váhavě zpomalil, zajel na parkoviště a zastavil. Vstal jsem a opíral se o zeď. Pak jsem vykročil na světlo. Lizzie mne zahlédla, vyskočila z vozu a běžela ke mně. Několik kroků přede mnou se zastavila jako zkamenělá.

"Freddie!"

"Tak mizerně snad nevypadám."

Neřekla mi, jak vypadám. Šla, vzala mne kolem ramen a odvedla do vozu.

"Svlékni to mokré sako," nařídila mi. "Umřeš na prochladnutí."

Lepší než se utopit, pomyslel jsem si, ale nechal si to pro sebe.

Jakmile jsem byl v malém, praktickém autě, svlékl jsem ze sebe všechno mokré oblečení a převlékl se do suchého. Nazul jsem si vysoké boty s beránkem a oblékl nejteplejší prošívanou bundu, jakou jsem vlastnil. Lizzie nebyla žádný troškař, když se do něčeho dala, dělala to důkladně.

Poprosil jsem ji, aby zajela co nejblíž ke strážní budově. Hlídač i se psem už zase byli ve své místnosti a podezíravě se dívali, kdo jde. Když jsem hlídači nabídl peníze za telefon a za laskavé zacházení, rozhořčeně odmítal, přece existuje něco jako britská čest.

"Jen si to prosím vás vezměte, jsem vám opravdu zavázaný, byl bych rád, kdybyste si za to koupil něco k pití a připil mi na zdraví."

Nakonec si bankovku vzal a měl z ní radost.

"Stejně si myslím, že dostanete zápal plic."

Podle toho jak jsem se cítil, mohl mít pravdu.

Lizzie jela domů stejnou cestou, kterou přijela. Co chvíli se na mne ohlížela. Pomalu jsem se přestával třást zimou, dokonce i uvnitř už jsem ze zahřál, ale jak mi začalo být teplo, dostavila se nepřekonatelná únava. Netoužil jsem po ničem, jen si lehnout a spát.

"Co se vlastně stalo?" zeptala se Lizzie.

"Jel jsem na farmu."

"Ano, říkals, že jdeš zavřít bránu," přikývla.

"To jsem řekl? No nic... někdo mě praštil do hlavy."

"Freddie! Kdo?"

"To já nevím. Když jsem se probíral, právě mne házeli do vody. Klika, že jsem se vzbudil."

Byla náležitě zděšená. "Chtěli tě utopit."

"Tím si nejsem jistý." Vrtalo mi to v hlavě od chvíle, kdy jsem se probral. "Kdyby chtěli, abych byl mrtvý, mohli mě jednoduše praštit víc. Proč mě vozili až do southamptonských doků? Kdyby mne chtěli utopit, mají na to v Pixhillu šikovný rybník."

(...)

(Dick Francis, Mezi koly)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville