Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 40.

Pondělí. Déšť.

Bylo půl osmé, slunce dopadalo na Ullernský kopec a ze své verandy v ulici Thomase Heftyeho konstatovala vdova Danielsenová, že nad Osloský fjord připlachtilo několik bílých mraků. Na ulici pod ní procházeli André Clausen a Truls. Vdova Danielsenová neznala muže ani jeho zlatého retrívra jménem, ale často je vídávala, jak přicházejí od Gimleských teras. Zastavili se na červené na semaforu vedle stanoviště taxíků na Bygdoyské třídě. Vdova Danielsenová předpokládala, že mají namířeno do Frognerského parku.

Zdálo se jí, že oba vypadají trochu unaveně. Pes by navíc očividně potřeboval vykoupat.

Nakrčila nos, když uviděla, jak se pes, jdoucí půl kroku za svým pánem, nahrbil a vydělal se na chodník. A když se majitel ani náznakem neměl k tomu, že by exkrementy sebral, nýbrž naopak táhl psa za sebou přes přechod, jakmile naskočil zelený panáček. Vdovu Danielsenovou to pohoršilo a trochu potěšilo zároveň. Pohoršilo proto, že jí vždy na srdci leželo blaho města. No ano, v každém případě blaho této části města. A potěšilo proto, že tak získala materiál na nový čtenářský příspěvek do Aftenposten, kde už jí delší chvíli nic neotiskli.

Dívala se na místo činu, zatímco pes a jeho pán se rychle a očividně provinile vzdalovali Frognerskou ulicí. A tak se stala bezmocným svědkem toho, jak žena, která přiběhla v opačném směru, aby stihla zelenou, padla za oběť absolutnímu nedostatku odpovědnosti některých obyvatel města. Žena byla očividně tak zaujatá máváním na jediný taxík na stanovišti, že si nevšimla, kam šlape.

Vdova Danielsenová si hlasitě odfrkla, vrhla poslední pohled na armádu mraků a šla dovnitř, aby se pustila do čtenářského příspěvku.

Kolem projel jako dlouhý měkký závan dechu vlak. Olaug Sivertsenová otevřela oči a všimla si, že stojí v zahradě.

Zvláštní. Nedokázala si vzpomenout, že by vyšla z domu. Jenže tam stála, mezi kolejemi a s posledním závanem sladké mrtvolné vůně růží a šeříků v nose. Tlak ve spáncích nepovolil, naopak. Vzhlédla. Zatáhlo se, proto je taková tma. Olaug se podívala na své nohy. Bílá kůže, modré žíly, nohy starého člověka. Věděla, proč si stoupla právě sem. Tady – přesně tady – stáli. Ernst a Randi. Ona sama stála v okně pokojíku pro služebnou a shlížela na ně do pološera u rododenronů, které už tu nerostou. Slunce právě zapadalo, on něco tiše mumlal německy a utrhl růži, kterou zastrčil své ženě za ucho. A ona se rozesmála a přitiskla mu nos na krk. Pak se otočili k západu, objali se kolem ramen a tiše tam setrvávali. Ona si položila hlavu na manželovo rameno a všichni tři se dívali na západ slunce. Olaug nevěděla, na co mysleli, ale ona myslela na to, že slunce možná ještě někdy vyjde. Tak mladá.

Olaug se automaticky podívala do okna pokojíku pro služebnou. Žádná Ina, žádná mladá Olaug, jen černá plocha odrážející nadýchaná oblaka.

Bude plakat do konce léta. Možná o trochu déle. A pak začne zbytek života tak jako vždycky. To je plán. Člověk potřebuje plán.

(...)

(Jo Nesbø, Pentagram)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville