Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub)     za 183  110 Kč (-40%)

Kalendárium:

29.3.: Jo NesbøJo Nesbø
[29.3.1960]
slaví 64. narozeniny
29.3.: Jiří WolkerJiří Wolker
[29.3.1900-3.1.1924]
- 124. výročí narození
30.3.: Paul VerlainePaul Verlaine
[30.3.1844-8.1.1896]
- 180. výročí narození
30.3.: Karl MayKarl Friedrich May
[25.2.1842-30.3.1912]
- 112. výročí úmrtí
31.3.: Michal VieweghMichal Viewegh
[31.3.1962]
slaví 62. narozeniny
31.3.: Ota PavelOta Pavel
[2.7.1930-31.3.1973]
- 51. výročí úmrtí
1.4.: Nikolaj GogolNikolaj Vasiljevič Gogol (Николай Васильевич Гоголь)
[1.4.1809-4.3.1852]
- 215. výročí narození
1.4.: Milan KunderaMilan Kundera
[1.4.1929]
slaví 95. narozeniny
1.4.: François VillonFrançois Villon
[1.4.1431(19.4.1432?)-1463(1467?)]
- 593. výročí narození
1.4.: Edgar WallaceEdgar Horatio Edgar Wallace
[1.4.1875-10.2.1932]
- 149. výročí narození
2.4.: Hans Christian AndersenHans Christian Andersen
[2.4.1805-4.8.1875]
- 219. výročí narození
2.4.: Émile ZolaÉmile Zola
[2.4.1840-29.9.1902]
- 184. výročí narození
4.4.: Václav ČtvrtekVáclav Čtvrtek
[4.4.1911-6.11.1976]
- 113. výročí narození
4.4.: Jan DrdaJan Drda
[4.4.1915-28.11.1970]
- 109. výročí narození
5.4.: Vítězslav HálekVítězslav Hálek
[5.4.1835-8.10.1874]
- 189. výročí narození
5.4.: Allen GinsbergIrwin Allen Ginsberg
[3.6.1926-5.4.1997]
- 27. výročí úmrtí
6.4.: Isaac AsimovIsaac Asimov
[2.1.1920-6.4.1992]
- 32. výročí úmrtí
6.4.: Vítězslav NezvalVítězslav Nezval
[26.5.1900-6.4.1958]
- 66. výročí úmrtí
7.4.: Johannes M. SimmelJohannes Mario Simmel
[7.4.1924-1.1.2009]
- 100. výročí narození
7.4.: Jaroslav DurychJaroslav Durych
[2.12.1886-7.4.1962]
- 62. výročí úmrtí
8.4.: Jakub ArbesJakub Arbes
[12.6.1840-8.4.1914]
- 110. výročí úmrtí
9.4.: Charles BaudelaireCharles Pierre Baudelaire
[9.4.1821-21.8.1867]
- 203. výročí narození
9.4.: Egon BondyEgon Bondy
[20.1.1930-9.4.2007]
- 17. výročí úmrtí
9.4.: Zdeněk ŠmídZdeněk Šmíd
[17.5.1937-9.4.2011]
- 13. výročí úmrtí

Náhodná ukázka:

Pavučina

Umístění kuchyně na statku bylo nejspíš věcí náhody nebo libovůle, působilo však, jako by je byl záměrně naplánoval mistr strategie v oboru venkovské architektury. Ze sklepa na mléko, ze dvora s drůbeží, od záhonů se zeleninou, prostě ze všech důležitých pracovišť statku se člověk snadno dostal do rozlehlého kuchyňského přístavu, kde bylo dost místa pro všechny a kde se stopy zablácených bot snadno zametly z dlaždicové podlahy. Přesto však, že kuchyň ležela tak příhodně na křižovatce všeho lidského ruchu, z jejího širokého tabulkového okna s pohodlnou lavicí, umístěnou ve výklenku za mohutným krbem, bylo vidět do volné krajiny, na kopce, vřesoviště a zalesněná údolíčka. Okenní arkýř tvořil téměř samostatný pokojík, svou polohou i možnostmi využití nejpříjemnější zákoutí na statku. Mladá paní Ladbruková, která se právě s manželem na jeho statek přistěhovala, vysílala k tomuto útulnému koutku žádostivé pohledy a prsty ji svrběly, aby ho rozsvítila květovanými záclonkami, vázičkami s květy a nějakou tou policí se starým porcelánem. Zatuchlý parádní pokoj s okny do studené a neveselé zahrady, sevřené mezi vysoké holé zdi, nevyvolával totiž zrovna pomyšlení na pohodlí ani na výzdobu.

„Až se tady víc zabydlíme, zařídím si tu kuchyň, že budete žasnout,“ říkávala mladá žena občasným návštěvám. V těch slovech se tajilo nevyslovené, a dokonce ani v duchu nepřiznané přání. Ema Ladbruková byla na statku paní; společně s manželem si mohla mluvit do hospodářství a do jisté míry i rozhodovat. V kuchyni však paní nebyla.

Na jedné z polic staré kredence, vedle otlučených omáčníků, cínových džbánků, struhadel na sýr a zaplacených účtů, ležela ohmataná a otřepaná bible, na jejíž první stránce bylo vybledlým inkoustem zaznamenáno jisté křestní datum před čtyřiadevadesáti lety. A na téže žluté stránce hned vedle stálo jméno Marta Craleová.

Marta Craleová bylo kdysi jméno žluté a vrásčité stařeny, která pajdala po kuchyni a věčně si brumlala, takže připomínala šustící podzimní list, zmítaný dosud sem a tam zimními větry. Posledních víc než sedmdesát let prožila pod jménem Marta Mountjoyová. Déle, než sahala paměť všech současníků, cupitala sem a tam mezi pecí a prádelnou a sklepem na mléko, na dvůr s drůbeží a na zahradu, brumlala si, bručela a nadávala, ale bez ustání něco dělala. Ema Ladbruková, kterou stařena vzala na vědomí právě tak málo jako včelu, jež v létě zabloudí oknem do místnosti, ji zpočátku pozorovala s jakousi vyděšenou zvědavostí. Marta byla tak stará a tak srostlá se statkem, že bylo těžké brát ji jako lidskou bytost. Starý Rek, ovčácký pes s bílým čumákem a ztuhlými údy, který už čekal jenom na smrt, působil málem lidštěji než zvadlá a vyschlá stařena. Rek býval ještě hravé a dovádivé štěně, pominuté radostí ze života, když ona už pajdala jako vrásčitá babka; a teď ležel slepý a lapal po dechu jako v posledním tažení, kdežto ona dosud ze všech svých slabých sil pracovala, dosud zametala, pekla a prala, dosud ruchala a šukala po domě. Ema si říkávala, že jestli z těch starých moudrých psů přetrvá něco po smrti, kolik asi pokolení takových psích přízraků bloudí venku vrchovinou, těch psů, které Marta ve své staré kuchyni všechny odchovala, krmila, ošetřovala a vyprovodila posledním slovem na onen svět. A kolik asi sama pamatuje lidských pokolení, která přežila. Přimět ji, aby se o té dávné minulosti rozhovořila, bylo těžké pro každého, natož pak pro cizí příchozí jako pro Emu. Stařenin pronikavý roztřesený hlas se ozýval, jenom aby připomněl nezamčené dveře, špatně uložená vědra, dosud nenakrmená telata a podobná drobná nedopatření či opomenutí, jaká už běžná práce na statku přináší. Občas, když se přiblížily volby, vyhrabala Marta v paměti pár někdejších jmen, o která se bojovalo za dávných časů. Připomněla třeba nějakého Palmerstona, to jméno mělo tenkrát v Tivertonu váhu. Do Tivertonu by takřka kamenem dohodil, ale pro Martu to byla div ne cizina. Později se tahali o nějakého Northcota a Aclanda, a spoustu dalších jmen dávno zapomněla. Jména se měnila, ale vždycky šlo o liberály a konzervativce, o žluté a modré. A vždycky se mezi sebou chytili a řvali na sebe, kdo má a kdo nemá pravdu. Nejvíc se hádali o jednoho fešáckého starého pána s nasupeným obličejem – jeho obrázek kdysi vídala na stěně. Nebo taky na podlaze, když o něj někdo rozmázl shnilé jablko, poněvadž politická příslušnost majitelů statku se čas od času měnila. Marta nikdy nedržela s žádnou stranou; z „nich“ toho pro statek nikdo moc neudělal. Tak aspoň rezolutně soudila se zakořeněnou nedůvěrou venkovanky k vnějšímu světu.

(...)

 

(Saki, Kruté šprýmy)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist