Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub) za 98 74 Kč (-25%)
Náhodná ukázka:
V
Nejsem jasnovidka, ale jsem ta, která ví. Žiji s vámi, ve vás. Jsem vaše tlustá prabába, vaše matka, dcera i vnučka. Jsem vaše přirozenost, vaše zapomenutá divokost, váš prazákladní ženský instinkt. Je mi padesát pět a je mi dva miliony let. Jsem mladá jako včera narozené vydři mládě. Jsem stará jako hory, jako voda, jako země. Všimly jste si, milé sestry, jak nápadně rády se koupete nebo s jakou chutí se prsty dotýkáte vlhké hlíny na vaší zahradě? To hledáte mě. Můj klid a mou moudrost.
I Hedvika mě hledala.
Když se na podzim roku 2002 přestěhovali z Prahy na venkov, Hedvika se o to zablácené prostranství kolem novostavby domu, rozryté koly náklaďáků a pásy bagrů, zprvu téměř nezajímala: Mojmír si sice všiml, že po večerech čte knihy s názvy jako Nová zahrada, ale přímo na zahradě ji ani jednou neviděl (co by tam v listopadu taky dělala). Tušil sice, že až na jaře zahradník a jeho lidé pozemek srovnají, zasadí trávu, květiny, keře a stromy, její zdrženlivý postoj se změní, avšak ve své nekonečné mužské hlouposti si Hedvičin probuzený zájem představoval asi jako procitnutí Šípkové Růženky: otevře oči, třikrát půvabně zamrká – a potom ho vezme za ruku a půjdou si do zahrady přičichnout k rozkvétajícím magnoliím… (Musím se přiznat, že mě spisovatelství začíná čím dál víc bavit.) Jenomže brzký příchod jara probudil v Hedvice doslova sopku.
První erupce její vášně pro zahradu zastihnou Mojmíra zcela nepřipraveného. Jednoho dubnového rána vstane – a sotva stihne utéct před rozžhavenou lávou Hedvičiných nápadů, přání a (světe, div se) i požadavků. Ještě si ani nestačí udělat čaj, a ona už výslovně trvá na zahradě bez chemických postřiků. Zatímco Mojmír zaraženě snídá, Hedvika překotně mluví o jiném, novém typu zahrady. O zahradě, která bude v souladu s přírodou (oba shodně tvrdí, že slovo biozahrada tenkrát ještě nepadlo, to přišlo až později). Mojmír rozespale poznamená, že si umí představit elektrárnu, která není v souladu s přírodou, nebo spalovnu odpadu, která není v souladu s přírodou – ale ne zahradu; popravdě řečeno prý vlastně neví, proč by jakákoli zahrada měla být s přírodou v rozporu. Hedvika mu obratem vysvětlí jeho školácký omyl: viděl snad někde v přírodě ty absolutně rovné řady tújí, které lemují ploty většiny českých zahrad? Nebo hubí snad příroda bělásky, aby housenky nesežraly zeleninu? Zbavuje se sedmikrásek a pampelišek v trávě? Seká snad příroda dvakrát týdně trávník, takže v něm zničí veškerý život? Zakládá příroda trávníky doslova od plotu k plotu, takže chudák ježeček se pak nemůže nikam schovat? Používá příroda herbicidy, insekticidy a fungicidy, a zabíjí tak každý den miliardy nevinných broučků?
A tak dále.
Mojmír pokyvuje hlavou. Když si odmyslí ten romantizující opar, zní to koneckonců docela rozumně. Není takový tupec, aby to neuznal. Bělásky a sedmikrásky nepovažuje za nebezpečné (na rozdíl od Buddhy a mladých senzibilů). Pokud ví, běláskové ani sedmikrásky nezakládají žádné alternativní komuny, do kterých by mu mohli Hedviku odlákat. Bez herbicidů a podobných sraček se bezpochyby taky obejde. Jí se to? Nejí. No tak. Ale hlavně: kdo si hraje, nezlobí…
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů