Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 11

Bylo méně šero, více světla a nepředstavitelné ticho.

Nebyla tráva.

Nebyly stromy.

Nebyli lidé. Ani známka po lidech.

Holý plac na dvoře budovy, který byl snad kdysi porostlý trávníkem, sahal až k asfaltové silnici. Nerostlo na něm vůbec nic. Byla to jen hlína a oblázky. Ne vyschlá nebo ubitá tráva, ale vůbec žádná tráva. Jako by tam nikdy nic takového nerostlo. Jako by tráva nikdy neexistovala.

S provazem stále visícím na krku se Blaine pozvolna otáčel, aby se podíval všemi směry. A na všech stranách viděl stejný obraz. Stanice se stále ostře rýsovala proti posledním zábleskům dne. Ulice byla tichá a prázdná, auta zaparkovaná u obrubníků. Podél ulice se táhla průčelí obchodů s osleplými výklady.

Jediný strom – osamělý a mrtvý – stál na rohu vedle holičova krámu.

A nikde žádný člověk. Žádní ptáci nebo ptačí zpěv. Žádní psi. Žádné kočky. Ani bzučení hmyzu. Snad, pomyslel si Blaine, dokonce ani baktérie nebo mikrobi.

Opatrně, téměř jako by se bál cokoliv udělat, aby neporušil kouzlo, Blaine zdvihl ruce a povolil smyčku. Stáhl provaz přes hlavu a mrštil s ním na zem. Jemně si jednou rukou masíroval krk, protože ho stále pálil. Měl v něm drobounké jehličky – tam, kde se nepatrné kousky vlákna zlomily a zůstaly zabodnuté v kůži.

Udělal zkusmo krok a shledal, že může chodit, i když tělo bylo ještě rozbolavělé od surových ran, které dostal. Vyšel na ulici, zastavil se uprostřed a rozhlížel se oběma směry. Byla pustá, kam až oko dohlédlo.

Slunce zapadlo, tma se již blížila, a to znamenalo, řekl si, že se vrátil jen o malý časový úsek.

Stál v němém úžasu, strnulý uprostřed ulice, kterou by měl znát.

Protože už pochopil! Bez nejmenších pochyb přesně věděl, čeho dosáhl. Ačkoliv byl při vědomí, musel to udělat bez vědomého úsilí, téměř instinktivně, jakýmsi podmíněným reflexem, kterým unikl nebezpečí.

Bylo to něco, o čem neměl nejmenší ponětí, jak se to dělá, i když jen o minutu dříve by byl přísahal, že je nemožné to provést. Bylo to něco, co se žádné lidské bytosti předtím nepodařilo, o čem by se žádný člověk ani nepokoušel snít

Neboť se přenesl časem. Vrátil se asi o hodinu a půl do minulosti.

Stál na ulici a pokoušel se znovu si vybavit, jak se mu to mohlo podařit. Ale všechno, na co se mohl upamatovat, byla obrovská hrůza, která se na něj vlnu za vlnou valila, aby ho utopila. Byla jen jediná odpověď: Povedlo se mu to díky hluboko zasuté schopnosti, jejíž vlastnictví si neuvědomoval, a dosáhl toho jen mezním, zoufalým, instinktivním úsilím – jako když člověk bez přemýšlení vymrští paži, aby odvrátil neočekávaný úder.

Takový kousek se nacházel kdesi daleko za hranicemi lidských možností, ale nepochybně to nebylo nemožné pro cizí mysl. Jako lidská bytost tuhle schopnost neměl a neuměl ani základy potřebné dovednosti. Byla to schopnost dokonce mimo rámec paranormálních činností. Nebylo sporu: přenést v čase se mohl jen působením té cizí mysli, jen díky její laskavosti.

(...)

(Clifford D. Simak, Čas je ta nejjednodušší věc)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville